Uplatnění soukromoprávních zásad v pracovněprávních vztazích
Applying the principles of private law in labor relations

Summary/Abstract: Příspěvek se zabývá otázkou, nakolik se v právní úpravě pracovněprávních vztahů vznikajících při výkonu závislé práce zaměstnance pro zaměstnavatele uplatňují obecné soukromoprávní principy. Vychází přitom z poměrně zvláštního vývoje, kterým vztah občanského a pracovního práva v rámci českého právního řádu prošel a který byl poznamenán rozhodnutím o izolaci pracovního práva od práva občanského. Důsledkem tohoto zásahu do jednoty soukromého práva jsou i v současné době nejasnosti ohledně způsobu, jakým má být v pracovněprávních vztazích upravovaných primárně zákoníkem práce aplikován občanský zákoník. I navzdory tomuto vývoji a skutečnosti, že právní úprava pracovněprávních vztahů vykazuje zřetelné veřejnoprávní prvky, není pochyb o tom, že pracovní právo jako právní odvětví spadá svými kořeny do práva soukromého. Tudíž by na vztahy vznikající při výkonu závislé práce měly být aplikovány i obecné soukromoprávní principy. Příspěvek si pro účely bližší analýzy vybírá dva nosné soukromoprávní principy, vypovídající o samotné metodě soukromoprávní regulace, a sice právní rovnost smluvních stran a smluvní svobodu. Pokud jde o rovnost, příspěvek se zabývá tím, nakolik se právní rovnost zaměstnavatele a zaměstnance v pracovněprávním vztahu uplatňuje i navzdory fakticky nerovnému postavení a nestejné vyjednávací síle těchto smluvních stran. Ve vztahu k principu autonomie vůle upozorňuje příspěvek na důvody, které vedou k omezení jeho uplatnění v pracovněprávních vztazích. Dále je pak popsána platná úprava, z níž vyplývají pravidla pro uplatnění autonomie vůle v pracovněprávních vztazích, po čemž následuje zamyšlení nad možnostmi, díky kterým by se autonomie smluvních stran mohla uplatňovat šířeji.

• Details
• Contents