Ale je Holan 1997
But it's Holan 1997

Summary/Abstract: Někdy mě přitahovala myšlenka, že by bylo žádoucí napsat cosi jako „poetickou geometrii“ Holanovy poezie. Všecko by tu muselo být sledováno od „velkého třesku“ jako pohyb v obrovitém čase a prostoru, ale současně s tímto demiurgickým velegestem bychom museli zaznamenávat všudypřítomný holanovský protipohyb v nejmenším měřítku kdesi blízko dechu, v čarách dlaně, v bití srdce, v teplé „biologii“ řeči, v nejkřehčím přibližování k hlasu. Taková přesnost deskripce by nám umožňovala pracovat ve všech polohách a směrech bádání. Dávala by vzrušující možnost přímo sledovat všecko to vysoukávání poezie z české řeči, z české poezie, ze všeho, co lze nazvat alchymií moderního básnictví. Udělat řekněme Kapitoly z Holanovy poetiky by mohlo být jakousi zakladatelskou teorií získávanou z této poezie samotné. Ale při obrovském respektu k poetotvorné, estetickotvorné energii Holanových básnických strukturací se vždy znovu přistihuji při tom, že se všecko moje psaní o Holanovi soustřeďovalo hlavně na to, jak nám jeho poezie umožňuje jinak žít a vstupovat do skutečnosti, do našeho bytí v čase a prostoru. Mámivá „geometrie“ této obří poezie bude možná teprve napsána novým tisíciletím. [...]

• Details
• Contents