Osudy
Fates

Milan Jankovič

Summary/Abstract: Léta strávená mimo obor nebyla vždy snadná. Měl jsem rodinu, dvě dcery, žena učila hudební výchovu na střední škole. Moje různá zaměstnání, časté noční služby a samozřejmě i omezené finanční prostředky mnoho spokojenosti nepřinášely. Ale naučili jsme se i v těch skromných poměrech vcelku slušně žít. Větší problém byl v tom, že jsme měli, my odněkud vyhození, přece jen zúžený prostor informací a kontaktů potřebných k tomu, abychom se udrželi na určité úrovni. Cesty do ciziny nepřicházely pro nás vůbec v úvahu. Tím cennější byly pro nás samizdaty, nelegálně šířené texty, ať už prací z oboru nebo z beletrie, z filozofie atp. A tak jsem se dočkal dne, kdy jsem zase dostal dopis s hlavičkou ÚČL, v němž mě jeho nový ředitel Zdeněk Pešat pověřuje vedením oddělení teorie literatury. Do ústavu jsem se vrátil v březnu 1990 a pracoval jsem zde i po odchodu do důchodu (1993) na půl úvazku až do roku 2006. V roce 1991 jsem vydal v ČS knihu Nesamozřejmost smyslu, tu jsem v následujícím roce obhájil jako doktorskou dizertaci (DrSc.) V následujícím roce mi konečně vyšlo Dílo jako dění smyslu, o kterém jsem se už zmiňoval.

• Details
• Contents