(Nejen) k ideálnímu realismu
(Not only) Ideal Realism

Summary/Abstract: Několikaleté úsilí o přesnější vnitřní členění české literatury 19. století, podložené analýzami a koncepcemi často mířícími proti obecným a tradičně užívaným pojmům (romantismus, realismus, neoromantismus ad.), vedlo k dů- ležitým pojmovým inovacím a pojetím. Z nich nutno připomenout už starší vymezení literárního biedermeieru (Dalibor Tureček), dále české literární romantično spojené s jeho synopticko-pulzačním modelem (viz tureček et al. 2012), nověji pak český a slovenský literární parnasismus jakožto kulturní jev (viz haman — tureček et al. 2015), po němž následovala poetika českého a slovenského literárního klasicismu (tureček — zajac 2018) — a naposledy aktualizaci někdejšího pojmu ideální realismus u Michala Charypara. K nim chci ještě připojit významnou práci Martina Hrdiny a jím navrhované pojmy- -atributy rozdělující literární realismus na jeho synteticko-harmonizující pojetí a na jeho pojetí analyticko-kombinatorické (hrdina 2015). Krom toho M. Hrdina požaduje věnovat při výzkumu počátků českého realismu zvýšenou pozornost středoevropskému kulturnímu kontextu (německojazyčný kontext české literatury). O tom jistě není z literárněhistorického hlediska — ať už užšího, anebo širšího (kdy do problematiky nevyhnutelně vstupuje komparativní hledisko tzv. generální literatury, zaměřující se např. právě na středoevropský kulturní prostor s jeho příznačnými konfiguracemi) — sporu. Specifičnost a kontury českého realismu by však mohly vyvstávat ještě zřetelněji při průběžném srovnávání s jeho dalšími zahraničními modely či inspiracemi, případně ve srovnávání různých typologických koincidencí bez geneticko-kontaktových souvislostí.

• Details
• Contents