Život v Československu v éře stalinismu v badatelsky pojaté výuce
Life in Czechoslovakia in the era of Stalinism in research-based teaching

Author(s): Václav Kaška
Subject(s): Education, Political history, School education, WW II and following years (1940 - 1949), Post-War period (1950 - 1989), History of Communism
Published by: Masarykova univerzita nakladatelství
Keywords: Czechoslovakia; people's democracy; February 1948; Communist Party of Czechoslovakia; Stalinism; purges; Jihlava region; Velké Meziříčí; labor; collectivization; corruption; abuse of power;
Summary/Abstract: Cílem bude porozumět, jakými různými způsoby na diktaturu Komunistické strany Československa (KSČ) nastolenou v únoru 1948 reagovali obyvatelé Československa, a to včetně členů a funkcionářů vládnoucí KSČ. Studenti pracují po skupinách badatelsky, dokáží položit relevantní otázky a hledat na ně odpovědi v didaktizovaných pramenech. Dokážou zhodnotit důvěryhodnost pramenů a jejich užitečnost vzhledem k hlavní badatelské otázce. Porozumí motivacím a postojům rozličných historických aktérů a učiní rozhodnutí. Cílem je též lepší pochopení příčin velkého rozsahu čistek uvnitř KSČ a v širším kontextu též principů fungování a stabilizace poúnorového Československa. Vrcholný československý stalinismus (1948–1953) bývá někdy pojímán jako černobílý příběh o „zlých“ komunistech, kteří tvrdými represemi zcela ovládli společnost. Žitá skutečnost však byla složitější a pohybovala se od možností sociálního vzestupu a různých výhod přes propagandou poháněné nadšení v budování lepších zítřků až po různé podoby perzekucí. Proto je cílem lekce naučit studenty porozumět rozdílným postojům dobových aktérů k poúnorovému režimu s ohledem na jejich sociální, ekonomické a politické postavení i gender. Pro takto vymezený záměr je vhodné volit takzvanou perspektivu zdola. Studenti budou pracovat s kompozicí pramenů z lokálního prostředí, konkrétně Velkého Meziříčí, potažmo Jihlavského kraje z let 1949–1950. Příběhy konkrétních lidí z Velkého Meziříčí jsou zakomponovány do „velkých dějin“. V lekci je za účelem aktivizace studentů z větší části nahrazen transmisivní model výuky konstruktivisticky pojatým vyučováním. Výklad bude omezen na nutné znalostní minimum a studenti budou aktivizováni pomocí badatelsky orientované výuky, při níž analyzují dobové dokumenty i současné reflexe odborníků. Součástí tohoto postupu bude skupinová práce a též hraní rolí, kdy se studenti stanou vnitrostranickými vyšetřovateli, kteří budou muset zjistit, co a proč se dělo v jednom okresním městě na Vysočině. Lekce bude proto zahájena aktivizační badatelskou otázkou „Proč se po únoru 1948 bouřili obyvatelé Velkého Meziříčí?“. Studenty by k práci mohla motivovat konfliktnost zkoumané situace a také rámování lekce „detektivními“ postupy. Design lekce umožní lépe porozumět některým důležitým rysům poúnorové československé společnosti: a) propojenost lokálního dění s mezinárodní situací (sovětsko-jugoslávská roztržka a následné odsuzování J. B. Tita); b) kritický postoj dělníků, prezentovaných jako opora nového režimu, ke zneužívání pravomocí některými stranickými funkcionáři; c) velmi špatná hospodářská situace státu v kontrastu k privilegiím některých členů KSČ; d) funkce vnitrostranických čistek jako prostředku legitimizace moci KSČ nebo e) stereotypní obraz ženy, která prostřednictvím svého těla vládne mužům. Studenti současně nahlédnou meze práce s archivními prameny, s nimiž se musí vyrovnávat také historici. Jejich pátrání je totiž omezeno jednak počtem dochovaných materiálů, jednak komplikovaným zjišťováním důvěryhodnosti zdrojů. Důležité je též uvědomění, že s těmito limity se museli potýkat i doboví aktéři. Konstruktivistický přístup k minulosti je založen na představě, že studenti pracují se sety pramenů a prostřednictvím jejich analýzy a interpretace sami vyvozují závěry o minulosti, aniž by bylo rezignováno na faktografii a souvislosti. Podstatou takové dějepisné výuky není předávání hotových výkladů, ale rozvoj historického myšlení studentů, jak ho v koncepci historické gramotnosti postulovali v knize The Big Six Historical Thinking Concepts kanadští didaktici Peter Seixas a Tom Morton a v českém prostředí realizoval projekt Dějepis+, https://dejepisplus.npi.cz/. Ze šesti konceptů historického myšlení lekce pracuje hlavně s výpovědí pramenů, příčinami a důsledky, dobovými perspektivami a vztahem k minulosti (etickou dimenzí). Takto pojatá lekce u studentů rozvíjí vyšší kognitivní myšlení podle Bloomovy taxonomie (analýza, syntéza, hodnocení), z perspektivy učitelů pak vyžaduje respektovat autonomii studentů – výuka založená na bádání upřednostňuje učitele jako průvodce a moderátora závěrů před pouhým poskytovatelem informací. Studenti při této výuce potřebují bezpečné prostředí, v němž budou moci otevřeně prezentovat svá zjištění. Kombinace badatelské práce, studentských prekonceptů a rozličných závěrů může vést ke kontroverzím, avšak zvládnutá kontroverze je přínosnější než uměle předstíraný konsenzus nebo vnucování jediné pravdy. Pilotní podoba lekce byla vyzkoušena na Letní škole pro učitele dějepisu v srpnu 2020.

• Details
• Contents