Postoje slovenských spisovatelů na III. a IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů
Attitudes of Slovak Writers to III. and IV. Union Congress of Czechoslovak writers

Author(s): Jan Mervart
Subject(s): Cultural history, Post-War period (1950 - 1989)
Published by: Historický ústav SAV
Summary/Abstract: Jednu z významných převodových politických pák mezi mocenskou byrokracií a kulturní inteligencí představovaly ve stalinském pojetí společnosti jednotlivé tvůrčí a umělecké svazy. Svaz československých spisovatelů, který svým přísně centralistickým uspořádáním věrně kopíroval sovětské vzory, v 50. letech představoval mimořádně vlivnou a rozsáhlou organizaci, jejíž činnost poměrně dlouhou dobu plně odpovídala svému původnímu poslání. Tato tendence přetrvávala zhruba do poloviny padesátých let, kdy se pod tlakem nastupující tvůrčí generace, jejíž členové často prošli obdobím silné politické angažovanosti, začala pozvolna zvedat určitá vlna nevole. Zásadní přelom ovšem způsobil XX. sjezd KSSS, který odhalil stalinistické zločiny a zpochybnil dosavadní pojetí role spisovatelů jako „inženýrů lidských duší“. V duchu XX. sjezdu se nesl i II. sjezd Svazu československých spisovatelů (dále jen SČSS) pořádaný na jaře roku 1956 (22. – 29. dubna), který pro ideologické orgány ÚV KSČ znamenal doslova poprask. Příspěvky Jaroslava Seiferta a Františka Hrubína daly podnět k lavinové kritice ideologické nadvlády nad kulturou, přičemž se spisovatelé zřekli starého stalinského označení a prohlásili se za „svědomí národa“. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, počátkem roku 1957 přešlo stranické vedení do pomalého, zato však vytrvalého protiútoku. Z hlediska objektivního vývoje historického procesu se sice jednalo o marný pokus, který se snažil udržet celistvost dožívající stalinské ideologie, v rámci spisovatelské obce nicméně následovalo až téměř typické období útlumu a ústupu.

• Details
• Contents