Ibn Sina – tesavuf, etika i politika

Author(s): Hasan Alfahruri / Language(s): Bosnian Publication Year: 0

Ako tesavvuf definiramo kao ezoterijsko iskustvo, čak i neku vrstu talenta, onda bi sufija bio onaj ko doseže ovakvu vrstu iskustva, odnosno posredstvom za takvo što od njegovanog talenta doživljava otkrovenje. U tom slučaju, bilo bi veoma teško ubrojatiI bn Sinaa u sufije. Ipak, historičari filozofije govore i o različitim aspektima Ibn Sinaova tesavvufa, baš kao što se bave i Ibn Farabijevim tesavvufskim stavovima. Carra de Vaux, npr., kaže:“Ibn Sina naposljetku je obratio pažnju i na tesavvufsko učenje imoguće je napraviti jasnu distinkciju između njegovih tesavvufski orijentiranih radova i ostatka njegove filozofije.

Boredom and Melancholy in Utopias and Dystopias

Author(s): Mariusz Finkielsztein / Language(s): English Publication Year: 0

“Transmetropolitan”. Dystopia, Hyperbole, and the Superhero

Author(s): Justyna Galant / Language(s): English Publication Year: 0

Liberation, Redemption, Autonomy

Author(s): Marcello Messina / Language(s): English Publication Year: 0

Arnold Schoenberg’s Dodecaphonic Method as a Representation of an Artistic Utopia

Author(s): Iwona Sowińska-Fruhtrunk / Language(s): English Publication Year: 0

Space Utopia in the 1970s of the Twentieth Century on the Basis of the Kobaïan World

Author(s): Łukasz Stec / Language(s): English Publication Year: 0

Dancing Wittgenstein (after Foucault)

Author(s): Jeff Stickney / Language(s): English Publication Year: 0

The publication of Wittgenstein: Philosophy, Postmodernism, Pedagogy (1999) by Michael A. Peters and James D. Marshall was a landmark. I had just started my doctorate (after ten years of teaching secondary school), intent on applying Wittgenstein’s later philosophy to problems in education: as they appeared on the rough ground instead of the crystalline purity of plans drawn up by the Ministry and District School Boards (PI §107). True to form, this book charts the intellectual and cultural legacies on which Wittgenstein drew: Schopenhauer and Nietzsche, and (with Nicholas Burbules in Chapter 9), currents in 20th c. Viennese society that provided background to his style and aesthetic sensibilities. It also mapped the way forward by drawing connections between Wittgenstein’s manner of “writing the self” with Foucault’s neo-Nietzschean concept of arts and techniques of self-stylization. The effect was to transform my project, exploring joint applications of the philosophies of Wittgenstein and Foucault to teacher inspection and professional development: a trajectory that led me to work with James Tully at University of Toronto, who had long been employing these thinkers in political philosophy (Tully, 1989). Ten years later I appreciated what this turn meant for my own development as a writer and activist in education. At a post-lecture dinner Michael confided that in taking up Lyotard and Foucault, the more political philosophers, he “saved himself from becoming a pithy Wittgensteinian” (Toronto 2010). Anyone fatigued by “over rehearsed” expositions of the compelling rule-following argument will know what this means: even those seeing its wider applications in education. Moving into The Government of the Self and Others, Michael and his collaborators essayed/assayed practice-based approaches to philosophical and policy questions in education: whether initiate training into normative rules (Wittgenstein); or, normalizing, disciplinary and dividing practices (Foucault). His work on Nietzsche, Heidegger, Wittgenstein, Lyotard, Rorty, Derrida and Foucault makes Michael (along with other contributors to this volume) not only our resident genealogist but, ironically, one of the founders of post-foundational philosophy of education.

Између два конгреса: Политички ставови Милована Ђиласа (1948–1952)

Author(s): Aleksandar V. Miletić / Language(s): Serbian Publication Year: 0

The period between 1948 and 1952 is a very important stage in the political development of Milovan Đilas. At that time Đilas launched his ideological and political criticism of USSR and Stalin. His criticism was primarily aimed at the emergence of bureaucratic socialism in the USSR and at Stalin’s imperialist policy. The two party congresses of the Yugoslav communists have marked this period. It could be divided in three parts. The first part, from the Fifth Congress of the CPY (1948) to the Third Plenary Session of the Central Committee of the CPY (December, 1949); the second part, from the Third Plenary Session to the Fourth Plenary Session (June, 1951) and the third part, from the Fourth Plenary Session to the Sixth Congress of the CPY (November, 1952).

“Independent Kosovo” in the Context of the Declining American Hegemony

Author(s): Tahir Mahmutefendić / Language(s): English Publication Year: 0

This article analyses short-term and long-term aims which US led international community wanted to achieve by recognition of Kosovo’s independence. Short-term goals could include releasing the political pressure from the Bush administration, establishing military bases in Kosovo and building a pipeline through the Balkans. In the long-run the recognition of Kosovo’s independence has a strategic goal to encourage secessionist movements in China and Russia, two the most likely challengers to a declining American hegemony. This is part of the extension strategy, whose aim is to postpone for as long as possible the decline stage of the American hegemony. In a wider context of the life cycle of civilizations, which is much longer than the hegemony cycle, it could also be part of the extension strategy to postpone the decline stage of the Western civilization.

The Early Ideological Influences of Dimitrije Ljotić: The Makings of a Fascist and Traitor?

Author(s): Christian Kurzydlowski / Language(s): English Publication Year: 0

This article is an attempt at tracing the early ideological influences of Dimitrije Ljotić, founder and leader of the ZBOR party (1935–1940), and a leading ideologue of the collaborationist Government of National Salvation (1941–1944) under General Milan Nedić. This article will highlight the complexity and heterogeneity not only of Ljotić’s formative personal ideological development, but also the ideological precursors of his ideological synthesis in a wider European context.

Tri Titove Jugoslavije: moćna, napredna i zločinačka. Tri kontekstualna okvira istoriografskih tumačenja istorije socijalističke Jugoslavije

Author(s): Miroslav Jovanović / Language(s): Serbian Publication Year: 0

This article is an attempt to determine three different concepts of historiographical explanations of the history of Yugoslavia during the period of socialism (1945-1991), and how those concepts and different paradigms over history of socialistic Yugoslavia: paradigm of historicism, paradigm of modernization, and totalitarian paradigm - are changing scientific contextualization of contemporary history of socialistic Yugoslavia.

Agamben’in Siyasal Kuramı ve Türkiye’deki Suriyelilerin Hukuksal Statüleri

Author(s): Esin Hamdi Dinçer / Language(s): Turkish Publication Year: 0

Suriye’de 2011 yılında başlayan iç savaşın belki de en sıra dışı sonucu yaşananmülteci hareketidir. Altı milyonun üzerinde insanın ülkelerini terk etmesiylesonuçlanan iç savaş, bugün itibariyle 3,6 milyonun üzerinde mültecinin Türkiyesınırları içinde yaşamını sürdürmeye çalışması ile sonuçlanmıştır (UNRA, 2019). Bukapsamda pek çok toplumsal araştırmanın konusu olan Suriyeliler özellikle Avrupave Türkiye hukuksal sisteminin yeni tartışmalarının da odak noktası haline gelmiştir.“Geri Kabul Anlaşması” (GKA) ve “Yabancılar ve Uluslararası Koruma Kanunu”(YUKK) ise bu bağlamda yapılan tartışmalarda öne çıkmaktadır.

Diverzita v demokratické teorii: důvod k oslavám, nebo kritickému zamyšlení?

Author(s): Pavel Dufek / Language(s): Czech Publication Year: 0

V úvodní kapitole zaznělo, že političtí a konkrétněji pak demokratičtí teoretici a teoretičky jsou hromadně přesvědčeni o zvláštní vyvolenosti své disciplíny k zachraňování demokracie před krizí, ať spatřují symptomy nebo příčiny této krize v čemkoliv. V této kapitole budeme zkoumat, zdali se paradoxně v krizi nenachází také samotný nástroj záchrany, tedy demokratická teorie. Pokud chápeme politickou filosofii i jako disciplínu s prakticko-politickými ambicemi, pak by odhalení problémů přímo v jejím jádru záchranářské práce notně zkomplikovalo. Tuto praktickou ambici sdílí velká většina autorů a autorek v anglofonní (angloamerické) tradici politického filosofování, která v posledních několika desítkách let v mezinárodní odborné produkci dominuje – byť, jak vyplyne z druhé kapitoly, tzv. realisté považují hlavní, „rawlsovský“ proud této tradice za beznadějně utopický a odtržený od skutečného politického dění.

Liberální demokracie, ale jaká? Agregativní a deliberativní modely demokracie ve srovnávací perspektivě

Author(s): Tereza Křepelová / Language(s): Czech Publication Year: 0

Je-li leitmotivem této knihy krize liberální demokracie, je nezbytné věnovat jistou pozornost teoretickému vymezení pojmu demokracie jako takového. Ačkoliv se fenomén demokracie těší badatelskému zájmu politických filosofů a politických vědců po více jak dvě tisíciletí, nezdá se, že by tato snaha vedla k vytvoření určité konsensuálně přijímané teorie či modelu demokracie. Jak ostatně uvádí i klasik výzkumu demokracie Robert Dahl, paleta odpovědí na nejzákladnější otázky spojené s demokracií je od počátku její reflexe před 2500 lety přepestrá, neboť organický vývoj demokratických zřízení nabýval napříč historickými a kulturními kontexty nejrůznějších podob a analogicky tomu také slovo demokracie znamenalo pro různé lidi žijící na různých místech a v různých dobách často dost odlišné věci (Dahl 2001: 8). Přidáme-li navíc k termínu demokracie přívlastek „liberální“, úsilí o teoretické uchopení se ještě více znesnadní, neboť v důsledku mnoha konfliktních linií uvnitř liberální teorie není samozřejmé, co by mělo být esencí liberálnosti. Tato skutečnost potom vede i k různým odpovědím na otázku, nakolik jsou vlastně pojmy demokracie a liberalismu komplementární, nebo protichůdné, respektive jak variuje význam „liberální demokracie“ s ohledem na specifikaci jednoho či druhého pojmu (tuto otázku lehce nastíníme v podkapitole 3.1, blíže se jí věnuje čtvrtá kapitola knihy).

Krize právního konstitucionalismu a hledání alternativ

Author(s): Jiří Baroš / Language(s): Czech Publication Year: 0

Podle amerického politického teoretika Sheldona Wolina má demokracie prchavou (fugitive) povahu. Nelze ji chápat jako nějakou ústavně zakotvenou formu, jelikož se objevuje pouze příležitostně (Wolin 1994; Wolin 2004: 601– 606). Je projektem, který probouzí politický potenciál běžných občanů. Ti se politickými bytostmi stávají teprve až skrze objev toho, že se určité věci dotýkají jich všech, a skrze společné jednání za účelem dosažení těchto věcí. Naproti tomu „ústavní demokracie“ je demokracií bez lidu jakožto aktéra, jelikož ústava klade limity demokracii a reguluje množství demokratické politiky, které dovolí. Lze říct, že tyto Wolinovy teze, které poprvé formuloval již v 90. letech, dobře předznamenávají nespokojenost mnoha politických a ústavních teoretiků s dnešní podobou ústavních demokracií. Tato nespokojenost vyústila v poslední době do vypracování nových teoretických přístupů, které kritizují zapouzdření moderní politiky do ústavních forem.

Normativní základy principu dělby moci

Author(s): Jiří Baroš,Pavel Dufek / Language(s): Czech Publication Year: 0

Kontext politických krizí zemí střední Evropy, projevující se zejména ve vlně populismu a zpochybňování některých pilířů liberálnědemokratického typu vládnutí, vede badatele k rostoucímu zájmu o konceptualizaci jednoho z ústředních konstitucionalistických principů – dělby moci. Cílem této kapitoly je proto porozumět normativním základům principu dělby moci, a to jako politickoteoretického konceptu i institucionálního jevu.84 Jde o projekt neúplný, jelikož z důvodů rozsahu musí opomenout genealogickou perspektivu zkoumání. Abychom totiž tomuto konceptu porozuměli adekvátně, bylo by třeba kombinovat genealogickou a architektonickou perspektivu (Baroš 2015). V naší kapitole ovšem nenabídneme příběh vzniku konceptu dělby moci – zde lze odkázat na průkopnickou práci M. J. C. Vileho (1998), krátce shrnutou v příspěvku jednoho ze spoluautorů této kapitoly (Baroš 2013b) –, nýbrž se zaměříme na systematickou strukturu tohoto konceptu a jeho normativní základy. Půjde nám tudíž o tematizaci toho, co tento koncept znamená, jaký má význam a smysl a jaké jsou jeho základní prvky. Pokusíme se proto identifikovat několik hlavních komponentů dělby moci, které vytvářejí její konceptuální a institucionální strukturu.

Demokracie a lidská práva: konceptuální matrice

Author(s): Patrik Taufar / Language(s): Czech Publication Year: 0

Lidská práva a demokracie se v politické a institucionální praxi, stejně jako v občanských i akademických debatách, často nacházejí v těsné blízkosti, což platí jak pro projevy a činy politiků, kteří jejich prostřednictvím vytyčují své cíle, popřípadě legitimizují své další kroky, tak také pro práci úředníků státních, regionálních, mezinárodních a nadnárodních organizací, kteří prakticky vykonávají svěřený mandát – opět v intencích a často velmi explicitně ve prospěch naplňování demokracie a základních/lidských práv. Podobně na akademické půdě se můžeme setkat s kurzy a studijními programy věnovanými oběma konceptům zároveň. V politické argumentaci jsou tak lidská práva a demokracie různými aktéry kladeny vedle sebe98 a zdůrazňuje se jejich zásadní důležitost pro hodnotové založení liberální společnosti a jejího institucionálního zhmotnění, tedy liberálnědemokratického ústavního státu. Jan Holzer a Pavel Molek (2013: 10) na tuto skutečnost poukazují v úvodní kapitole knihy Demokratizace a lidská práva, kde zároveň upozorňují, že interakce procesu demokratizace a lidských práv nemusí být „nutně vztahem naprosté harmonie a vzájemné synergické podpory“ (tamtéž: 12). Autoři se navíc táží, zdali „oba pojmy nejsou spíše spojenými nádobami, které se sice typicky mají naplňovat stejně rychle, ale někdy se mohou spíše kompenzovat“ (tamtéž).

Politická reprezentace a budoucnost reprezentativní demokracie

Author(s): Pavel Dufek / Language(s): Czech Publication Year: 0

Mimořádné číslo Filosofického časopisu s titulem A Crisis of Democracy and Representation (Bíba a Znoj 2017a) je rámováno tezí, že krize liberální demokracie je v prvé řadě krizí politické reprezentace (Bíba a Znoj 2017b). Politická reprezentace přitom dlouho nepatřila do kánonu základních pojmů politické filosofie, na rozdíl od legitimity, spravedlnosti, svobody nebo demokracie samotné, a zvýšená pozornost jí věnovaná je i v mezinárodním prostředí záležitostí posledních přibližně dvaceti let. Někdy se hovoří o „reprezentativním obratu“ v demokratické teorii (Näsström 2011; Mottlová 2017). Byť v souladu s úvodní kapitolou této knihy nechceme apriorně přistupovat na krizový diskurs, lze s autorským týmem mimořádného čísla nepřímo souhlasit v tom smyslu, že se v případě politické reprezentace jedná o pojem, v jehož významovém naplnění se odrážejí některé nejzákladnější normativní otázky ústavních demokracií, stejně jako institucionální vyjádření převládajících odpovědí. Přehodnocení základních elementů politické reprezentace s sebou proto nese více či méně zásadní proměnu demokratického politického systému jako takového – přičemž taková proměna má být žádoucí především ve chvíli, kdy se soudobé ústavní demokracie nacházejí v útlumu.

Věcný rejstřík

Author(s): Author Not Specified / Language(s): Czech Publication Year: 0

Reformacja, której nie było. Przypadek bułgarski (pojęcia – wpływy – idee)

Author(s): Ewelina Drzewiecka / Language(s): Polish Publication Year: 0

The article deals with the impact and reception of reformational ideas in Bulgarian culture in the perspective of modernization problems. The subject of the analysis is both the local understanding of the concepts “Reformation” and “Protestant propaganda” as well as the activity of (neo)protestant missions in the Bulgarian lands in the 19th and 20th centuries. The aim is to identify the links between Bulgarian modernity and Protestant thought and to problematize relations between cultural facts and the official discourse on the subject. The “Bulgarian case” illustrates the modern Orthodox-Protestant meeting and, in this sense, the problem of adaptation of “foreign” patterns in the process of the modernization of culture.