Diverzita v demokratické teorii: důvod k oslavám, nebo kritickému zamyšlení?

Author(s): Pavel Dufek / Language(s): Czech Publication Year: 0

V úvodní kapitole zaznělo, že političtí a konkrétněji pak demokratičtí teoretici a teoretičky jsou hromadně přesvědčeni o zvláštní vyvolenosti své disciplíny k zachraňování demokracie před krizí, ať spatřují symptomy nebo příčiny této krize v čemkoliv. V této kapitole budeme zkoumat, zdali se paradoxně v krizi nenachází také samotný nástroj záchrany, tedy demokratická teorie. Pokud chápeme politickou filosofii i jako disciplínu s prakticko-politickými ambicemi, pak by odhalení problémů přímo v jejím jádru záchranářské práce notně zkomplikovalo. Tuto praktickou ambici sdílí velká většina autorů a autorek v anglofonní (angloamerické) tradici politického filosofování, která v posledních několika desítkách let v mezinárodní odborné produkci dominuje – byť, jak vyplyne z druhé kapitoly, tzv. realisté považují hlavní, „rawlsovský“ proud této tradice za beznadějně utopický a odtržený od skutečného politického dění.

Liberální demokracie, ale jaká? Agregativní a deliberativní modely demokracie ve srovnávací perspektivě

Author(s): Tereza Křepelová / Language(s): Czech Publication Year: 0

Je-li leitmotivem této knihy krize liberální demokracie, je nezbytné věnovat jistou pozornost teoretickému vymezení pojmu demokracie jako takového. Ačkoliv se fenomén demokracie těší badatelskému zájmu politických filosofů a politických vědců po více jak dvě tisíciletí, nezdá se, že by tato snaha vedla k vytvoření určité konsensuálně přijímané teorie či modelu demokracie. Jak ostatně uvádí i klasik výzkumu demokracie Robert Dahl, paleta odpovědí na nejzákladnější otázky spojené s demokracií je od počátku její reflexe před 2500 lety přepestrá, neboť organický vývoj demokratických zřízení nabýval napříč historickými a kulturními kontexty nejrůznějších podob a analogicky tomu také slovo demokracie znamenalo pro různé lidi žijící na různých místech a v různých dobách často dost odlišné věci (Dahl 2001: 8). Přidáme-li navíc k termínu demokracie přívlastek „liberální“, úsilí o teoretické uchopení se ještě více znesnadní, neboť v důsledku mnoha konfliktních linií uvnitř liberální teorie není samozřejmé, co by mělo být esencí liberálnosti. Tato skutečnost potom vede i k různým odpovědím na otázku, nakolik jsou vlastně pojmy demokracie a liberalismu komplementární, nebo protichůdné, respektive jak variuje význam „liberální demokracie“ s ohledem na specifikaci jednoho či druhého pojmu (tuto otázku lehce nastíníme v podkapitole 3.1, blíže se jí věnuje čtvrtá kapitola knihy).

Krize právního konstitucionalismu a hledání alternativ

Author(s): Jiří Baroš / Language(s): Czech Publication Year: 0

Podle amerického politického teoretika Sheldona Wolina má demokracie prchavou (fugitive) povahu. Nelze ji chápat jako nějakou ústavně zakotvenou formu, jelikož se objevuje pouze příležitostně (Wolin 1994; Wolin 2004: 601– 606). Je projektem, který probouzí politický potenciál běžných občanů. Ti se politickými bytostmi stávají teprve až skrze objev toho, že se určité věci dotýkají jich všech, a skrze společné jednání za účelem dosažení těchto věcí. Naproti tomu „ústavní demokracie“ je demokracií bez lidu jakožto aktéra, jelikož ústava klade limity demokracii a reguluje množství demokratické politiky, které dovolí. Lze říct, že tyto Wolinovy teze, které poprvé formuloval již v 90. letech, dobře předznamenávají nespokojenost mnoha politických a ústavních teoretiků s dnešní podobou ústavních demokracií. Tato nespokojenost vyústila v poslední době do vypracování nových teoretických přístupů, které kritizují zapouzdření moderní politiky do ústavních forem.

Normativní základy principu dělby moci

Author(s): Jiří Baroš,Pavel Dufek / Language(s): Czech Publication Year: 0

Kontext politických krizí zemí střední Evropy, projevující se zejména ve vlně populismu a zpochybňování některých pilířů liberálnědemokratického typu vládnutí, vede badatele k rostoucímu zájmu o konceptualizaci jednoho z ústředních konstitucionalistických principů – dělby moci. Cílem této kapitoly je proto porozumět normativním základům principu dělby moci, a to jako politickoteoretického konceptu i institucionálního jevu.84 Jde o projekt neúplný, jelikož z důvodů rozsahu musí opomenout genealogickou perspektivu zkoumání. Abychom totiž tomuto konceptu porozuměli adekvátně, bylo by třeba kombinovat genealogickou a architektonickou perspektivu (Baroš 2015). V naší kapitole ovšem nenabídneme příběh vzniku konceptu dělby moci – zde lze odkázat na průkopnickou práci M. J. C. Vileho (1998), krátce shrnutou v příspěvku jednoho ze spoluautorů této kapitoly (Baroš 2013b) –, nýbrž se zaměříme na systematickou strukturu tohoto konceptu a jeho normativní základy. Půjde nám tudíž o tematizaci toho, co tento koncept znamená, jaký má význam a smysl a jaké jsou jeho základní prvky. Pokusíme se proto identifikovat několik hlavních komponentů dělby moci, které vytvářejí její konceptuální a institucionální strukturu.

Demokracie a lidská práva: konceptuální matrice

Author(s): Patrik Taufar / Language(s): Czech Publication Year: 0

Lidská práva a demokracie se v politické a institucionální praxi, stejně jako v občanských i akademických debatách, často nacházejí v těsné blízkosti, což platí jak pro projevy a činy politiků, kteří jejich prostřednictvím vytyčují své cíle, popřípadě legitimizují své další kroky, tak také pro práci úředníků státních, regionálních, mezinárodních a nadnárodních organizací, kteří prakticky vykonávají svěřený mandát – opět v intencích a často velmi explicitně ve prospěch naplňování demokracie a základních/lidských práv. Podobně na akademické půdě se můžeme setkat s kurzy a studijními programy věnovanými oběma konceptům zároveň. V politické argumentaci jsou tak lidská práva a demokracie různými aktéry kladeny vedle sebe98 a zdůrazňuje se jejich zásadní důležitost pro hodnotové založení liberální společnosti a jejího institucionálního zhmotnění, tedy liberálnědemokratického ústavního státu. Jan Holzer a Pavel Molek (2013: 10) na tuto skutečnost poukazují v úvodní kapitole knihy Demokratizace a lidská práva, kde zároveň upozorňují, že interakce procesu demokratizace a lidských práv nemusí být „nutně vztahem naprosté harmonie a vzájemné synergické podpory“ (tamtéž: 12). Autoři se navíc táží, zdali „oba pojmy nejsou spíše spojenými nádobami, které se sice typicky mají naplňovat stejně rychle, ale někdy se mohou spíše kompenzovat“ (tamtéž).

Většinový princip v demokracii: k otázce metod rozhodování

Author(s): Pavel Dufek / Language(s): Czech Publication Year: 0

Spojení demokracie a vlády většiny je ve veřejném i odborném povědomí široce sedimentované. To se odráží i v některých odborných příspěvcích, které demokracii přímo definují prostřednictvím většinového principu jakožto nutné součásti (podmínky) demokracie (Bobbio 1987: 24–25; Van Parijs 2011: 7; srov. Saunders 2010a: 115). Podmínka nutnosti zde znamená, že abychom mohli daný politický režim nazvat demokracií, musí v něm fungovat většinové rozhodování (bez ohledu na případné další náležitosti). Kontroverznější je pak chápání většinového principu jako podmínky postačující, podle níž přítomnost většinového rozhodování automaticky zařazuje ten který politický systém mezi demokracie. V každém případě, pokud budeme demokracii považovat za jediný legitimní způsob vlády (jak jsme pro účely výkladu stanovili již v první kapitole), pak vláda většiny představuje klíčovou (nutnou nebo postačující) podmínku této legitimity. Podle Wojciecha Sadurskiho (2008: 39) je legitimizační síla většinového principu „natolik všudypřítomná, že ji často neregistrujeme a zřídkakdy podrobujeme tázání: prostě ji předpokládáme“.

Dvě konkurenční morální tradice a lidská důstojnost

Author(s): Jiří Baroš / Language(s): Czech Publication Year: 0

Mezi emblematické lidskoprávní dokumenty poválečného právního konstitucionalismu patří na mezinárodní úrovni Všeobecná deklarace lidských práv a na vnitrostátní úrovni německý Základní zákon. V centru řádu hodnot těchto dokumentů stojí hodnota lidské důstojnosti. Již její praktická důležitost pro mezinárodní i vnitrostátní právní řad ospravedlňuje, abychom jí a jejím různým pojetím v politické teorii věnovali patřičnou pozornost. Dříve, než se pustíme do rozboru různých pokusů politických teoretiků vypracovat vhodnou konceptualizaci lidské důstojnosti, považujeme za nutné již v těchto úvodních odstavcích naznačit důvody užití a způsob chápání tohoto pojmu v poválečném právním konstitucionalismu i proměnu jeho pojímání.

Proč řešit identitu v liberální politické teorii? K ofenzivnímu vymezení politična v liberalismu

Author(s): Sylvie Bláhová / Language(s): Czech Publication Year: 0

Liberálnědemokratické státy čelí v posledních letech na úrovni praktické politiky četným výzvám přicházejícím koncentrovaně z různých směrů. Zmínit lze například kritiku ze strany těch, kdo viní stávající režim liberální demokracie z přehlížení významu specifických znaků majících stěžejní význam pro konkrétní individua či skupiny. Přesto však není možné říci, že by byl tento druh kritiky něčím zcela novým. Reflektujeme-li totiž dobu několika minulých desetiletí, vidíme, že snahy o to „být uznán“ – ať už šlo původně o boje za rovná práva žen, rasovou rovnost nebo aktuálněji boje za kulturní práva – mají v politice liberálnědemokratických zemí dlouhodobě své místo, přičemž lze tvrdit, že ji zároveň spoluformují. Vedle toho však v posledních několika letech – vlivem řady událostí (ať už jde o teroristické útoky, finanční či migrační krizi) – můžeme sledovat etablování vcelku vyhraněného ideového stanoviska, jehož objektem jsou sami ti, kdo reprezentují liberálnědemokratický étos. Ti jsou, ať už právem či neprávem, obviňováni nejen z toho, že kolonizovali veřejný prostor, ale také že příliš dlouhou dobu přehlíželi vlastní většinové obyvatelstvo a jeho zájmy, a to právě za účelem údajné ochrany různorodých menšin. Symbolem odporu proti takovému směřování liberálnědemokratické politiky bylo bezpochyby zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států.

Namísto závěru: neshoda, diverzita a veřejné ospravedlnění

Author(s): Pavel Dufek / Language(s): Czech Publication Year: 0

V předchozích kapitolách jsme nastínili několik zásadních politickofilosofických témat, s nimiž se současné liberální demokracie musejí vypořádat, a ukázali jsme, že každé svým dílem přispívá k vnímaným těžkostem, jež někteří nazývají krizí liberální demokracie. Zároveň jsme ukázali, jaké se v odborných debatách nabízejí možnosti revizí, inovací a případně revitalizací některých základních stavebních bloků, na nichž jsou dnešní liberální demokracie postaveny. Naším přáním je, aby tato kniha přispěla ke zkvalitnění odborné diskuse o těchto problémech a přitom byla šířeji využitelná jak pro studenty a studentky politické vědy, tak pro angažované publikum z jiných oblastí sociálních a humanitních věd.

Summary

Author(s): Author Not Specified / Language(s): English Publication Year: 0

In the course of the past two decades, a curious paradox has emerged. On the one hand, liberal democracy has spread across continents, being touted as an exemplar of good rule – or even, in the eyes of many, the only legitimate type of rule. This belief has driven much scholarly research into the impediments to successful democratisation. On the other hand, there is a growing sentiment in political philosophy/theory that Western-type liberal democracy is undergoing a deep crisis which threatens with political, cultural, economic, environmental etc. doom, or at least protracted agony, unless something transformational happens to both democratic theory and practice. The list of challenges, threats, deficiencies, and promises is a long one, covering basically any problem contemporary democratic societies are faced with. In a peculiar sense, this is actually good news for political philosophy, because the discipline has been long understood by many of its practitioners as especially qualified for providing a competent diagnosis of what has gone wrong and why, as well as of how (liberal) democracy could be saved. After all, periods of history which witnessed momentous societal changes or crises tended to correlate with canonical works of political philosophy, as documented by such authors as Plato, Aristotle, Augustine, Machiavelli, Hobbes, Locke, Tocqueville, Mill, Marx, Arendt, Hayek, or Rawls.

Literatura

Author(s): Author Not Specified / Language(s): Czech Publication Year: 0

O autorech a autorkách

Author(s): Author Not Specified / Language(s): Czech Publication Year: 0

Jmenný rejstřík

Author(s): Author Not Specified / Language(s): Czech Publication Year: 0

Věcný rejstřík

Author(s): Author Not Specified / Language(s): Czech Publication Year: 0

Azarya Polikarov und die Umgestaltung der Wissenschaft in der Volksrepublik Bulgarien

Author(s): Peter Bachmaier / Language(s): German Publication Year: 0

Science was an important factor in the "construction of socialism" in Bulgaria, and Prof. Azarya Polikarov played a significant role in this respect. He developed the so-called divergent and convergent method in solving of scientific problems and applied it to different sciences (history, logic, physics and cosmology as well as philosophy and philosophy of science). Among the results obtained in this way are: the possible and legitimate interpretations of the relations E = mc2; the relevant conceptions of determinism and causality in physics, the conceivable hypotheses about quasars, and the relations between empirical and theoretical knowledge. In addition, Polikarov made proposals for a metaparadigm of scientific development, for a typology or classification of the sciences, as well as a classification of interdisciplinary fields.

RECEPCIJA AKSIOLOGIJE ZAVNOBIH-a U POSTDEJTONSKOJ BOSNI I HERCEGOVINI: DIVERGENTNO POIMANJE EMANCIPACIJSKE I LIBERTANSKE POLITIKE

Author(s): Elvis Fejzić / Language(s): Bosnian Publication Year: 0

Bosnian-Herzegovinian ethnocracy – as a hegemonic form of post-Dayton politics – represents a manifest threat to the politics of multiculturalism that is practiced in heterogeneous societies characterized by mixed racial, ethnic, religious, cultural and linguistic structures. Such politics rests on the political domination of recognized ethnic communities that, as a rule, majorize minority ethnic and civic groups in society through the politics of depersonalisation. Such politics minimizes the importance of the individual will of citizens in election process compared to the majority will of the dominant ethnic group. The ethnocratic regime has some features of pre-democratic governance, that relied, e.g., on the domination of the feudal-aristocratic elites that ruled without the consent and legitimacy of the people. In such regimes ordinary individuals were reduced to the level of merely submissive existence. Bearing this in mind, it should be emphasized that ethnocracy also reduces civil existence to the level of obedient existence, and can therefore be characterized as a disguised form of feudal aristocracy. In response to the destructive tendencies of ethnocratic politics, we have to affirm the emancipatory ideas of pluralistic democracy, civic representation, political equality and multiculturalism – in the Bosnian-Herzegovinian post-Dayton political discourse. Without it it is impossible to implement the requirements of authentic democracy under circumstances of multinational political existence. Only such a political approach can bring and assure Bosnia and Herzegovina a functional integration into the European Union, and this political scenario has no acceptable alternative. Internal political disagreements in Bosnia and Herzegovina should be resolved before the full fledged membership in the European Union – since any different development could have negative consequences – and because only in such a way the state can successfully overcome all political novelties that will be introduced through a complex integration process. First of all, it is necessary to achieve a basic consensus on the nature of the state, so that it will be accepted by all its citizens and peoples, but also in order to get a more efficient institutional mechanism. Implementation of political reforms – in the context of the restructuring of the state of Bosnia and Herzegovina – should not be separated from the basic values found in the historical fundamentals of Bosnia and Herzegovina political culture. These values have been established by a rich historical, political experience of Bosnia and Herzegovina and some political events such as, e.g., the activities of the Bosnian Autonomy Movement, armed resistance to Austro-Hungarian occupation, inter-war activities aimed at preserving territorial integrity, AVNOJʼs decision, decisions of ZAVNOBiH – and, finally, the referendum decision by citizens who voted in favour of an independent, sovereign and integral state of Bosnia and Herzegovina. Only on these political grounds – assuming that there is a majority support of citizens for such political program – could be possible to build a multicultural politics that would be acceptable to all Bosnian citizens and peoples.

Nadčasovost a neohraničenost myšlenek Jana Patočky

Author(s): Radovan Rybář / Language(s): Czech Publication Year: 0

The paper tries to define what Patocka’s could understand as a Socrates personality. In the individual parts of the paper, based on the content analysis of selected texts about Patocka’s, the reader acquaints himself with the basic contours of Patocka’s thinking, that the complex philosophical speech interprets his understanding of the phenomenology of the essence of Patocka’s asubjective phenomenology. He explains Patocka’s understanding of Socrates’s soul-lover, and in this context he explains the subsequent relationship of philosophy and politics. The contribution leads to contemporary European issues of the sense of the crisis in modern times. The conclusion at the end comes to the belief that man only enters history by living in opposition to any arbitrarily ruling power present. In this spirit they are Patocka’s philosophical thoughts are timeless and not bound by any pre-given or life-unverified sense. One should realize the moral basis of truth in an unprejudicary and still open mind.

Prekarne političke ontologije i etika brige

Author(s): Maggie FitzGerald / Language(s): Bosnian Publication Year: 0

Rad etičarki brige kao što su Sara Ruddick (1989), Joan Tronto (1993) i Fiona Robinson (1999) postavio je značajne temelje u smislu rada usmjerenog na etiku brige koja je i kritična i politička. Etika brige u ovoj tradiciji nastoji se uhvatiti u koštac s političkim pitanjima koja okružuju institucije (npr., FitzGerald 2020; Stensöta 2010; Tronto 2010; Urban 2019), demokratiju (npr., Sevenhuijsen 1998; Tronto 2013) i potencijal brige kao globalne etike (npr., Held 2006; Robinson 2013).

Otpor neoliberalizmu: Feministička novomaterijalistička etika brige kao odgovor na prekarni svijet (svjetove)

Author(s): Emilie Dionne / Language(s): Bosnian Publication Year: 0

U kritičkim humanističkim naukama i radovima više se ne smatra kontroverznim da neoliberalna politika i prekarnost idu ruku pod ruku. Njihov se odnos sada prepoznaje kao duboko zamršen, čak i kao sukonstitutivan, i stoga kao teško odvojiv. Prekarnost je zabrinjavajuća dijelom zbog svojih utjelovljenih i materijalnih efekata, koji su stvarni, opipljivi i nepovratni. Ti efekti također “ne nestaju”, već su tu da ostanu; i, što je možda najviše zabrinjavajuće, ti efekti su mnogostruki, odnosno mogu imati–i imaju–više oblika ili značenja. Poučeno feminističkim novim materijalizmom (FNM) i feminističkom teorijom, ovo poglavlje predlaže rad s novom dinamičkom i agensnom koncepcijom materije kako bi se omogućio drugi tok značenja “prekarnih stvari”–onaj koji je etičniji i prihvatljiviji za život.1 Tvrdim da ovaj rad može bitno obogatiti etiku brige, jer ima cilj odgovoriti na sve veću, sve goru i globaliziranu prekarnost. Još hrabrije, predlažem da to radim sa materijom, koja se smatra agensnim, odnosno mogućim učesnikom-u-akciji.

Българският интелектуалец и политиката: етос, послания, оценки. Случаите на Желю Желев и Блага Димитрова

Author(s): Slaveya Dimitrova / Language(s): Bulgarian Publication Year: 0

The paper analyses the changed perception of the place and role of the intellectuals after 1989, as reflected in the essays, public speeches and interviews of writers, philosophers and public figures such as Zhelyu Zhelev and Blaga Dimitrova. The leading criterion for selecting the texts for analysis is the participation of their authors – intellectuals and humanitarians – in the governance of Bulgaria immediately after the changes. The starting point is the thesis that while before 1989, the ethos of the intellectual precluded him or her from engaging in politics, after 10 November 1989 the paradigm shifted and the newly established perception was that the true intellectual should model the political processes, implement the change, create the new order with its new rules, and broadcast the important messages. The key to the construction of the intellectual’s image lay in the public confidence in his or her high moral character and will to always tell and defend the truth. As it happened, however, in the post-1989 Bulgarian environment, the debate about the intellectual became laden not only with too many expectations, but also with a number of preconceptions. Over time, Bulgarian intellectuals who involved themselves with politics were faced with the need to make a choice between remaining independent intellectuals or becoming pragmatic politicians.