Můj tatínek říkal: sám si děláš cestu k lidem - Margita Lázoková (1945)
My father used to say: you make your own way to people - Margita Lázoková (1945)

Author(s): Margita Lázoková
Subject(s): Military history, Oral history, Social history, WW II and following years (1940 - 1949), Post-War period (1950 - 1989)
Published by: Masarykova univerzita nakladatelství
Keywords: Slovakia; Brzotín; Margita Lázoková; 1945;
Summary/Abstract: Když byla válka, tatínek zrovna nastoupil základní vojenskou službu, takže musel do ně mecké armády. Bylo mu osmnáct devatenáct let. Po válce se vrátil domů ze zajateckého tábora a celá naše rodina se v roce 1946 přemístila na Moravu. Z Čech a z Moravy jezdili na Slovensko inženýři a nabírali lidi na práce, hlavně pro rekonstrukce válkou zničených nádraží, měst a cest. Jezdili po osadách, a kdo měl zájem, toho naložili do auta a odvezli. Z naší rodiny tehdy odjeli všichni, co drželi hodně při sobě. Tatínkovi rodiče, bratři, ma minčina sestra s rodinou manžela, všichni odjeli na práci do České republiky. Začali jsme v Kralupech a postupně jsme se dostali až do Tišnova, kde jsme byli delší dobu, tam se narodil můj bratr. Chlapi pracovali a všude měli ubytovny i pro rodiny. A jak se ta práce ukončovala, tak jsme se více a více přibližovali k Brnu. Vzpomínám si, že jako dítě jsem to cítila tak, že lidi k sobě byli strašně hodní, majorita k Romům. Ke konci roku 1949 jsme už byli v Brně. Dostali jsme byt, to už si pamatuju. Od tří let si pamatuju, jak tatínek hraje na housle. Můj tatínek neměl školy, nebyl studovanej, protože nedostal tu šanci, neměl možnost. Ale mluvil maďarsky, cikánsky, slovensky, česky, zvládal němčinu.

• Details
• Contents