Obraz války v románech Pole orná a válečná a Tři řeky
The image of war in the novels Pole orná a válečná and Tři řeky

Author(s): Miroslav Chocholatý
Subject(s): Czech Literature, Theory of Literature, Sociology of Literature
Published by: Masarykova univerzita nakladatelství
Keywords: Vladislav Vančura; Czech literature; Czech writer;
Summary/Abstract: První světovou válku a její útrapy Vladislav Vančura zachytil v trojici svých románů: okrajově v Konci starých časů (1934) a s mnohem větší intenzitou v Polích orných a válečných (1925) a ve Třech řekách (1936). Zaměříme se na konstantní znaky a proměny Vančurovy poetiky, manifestované v Polích orných a válečných a ve Třech řekách. Milan Kundera ve svém Umění románu označil Pole orná a válečná za „román bez jednotného děje“ (1961, s. 36), v němž Vančura vytváří rozlehlý obraz bídy. Hlavními postavami jsou deputátník František Hora, jeho žena Anna a ouhrovský blázen František Řeka, kteří představují vesnický proletariát. Oproti nim stojí šlechtická rodina Danowitzů: zhýralý baron Maxmilián Danowitz a jeho synové – důstojník Ervín a duševně zdegenerovaný kněz Josef. Příběhy těchto dvou typů postav se nespojují, ale jdou paralelně vedle sebe. Jsou sledem jakýchsi chronologicky posloupných, přitom však samostatných epizod. Nejedná se tedy o klasickou románovou kauzalitu. Román je „pásmem fabulačně nespojených scén, které dávají obraz poměrů, ovzduší, okolností a ducha doby“, takže vytvářejí „jakousi svrchovaně uměleckou reportáž o době, kdy se pole orná měnila v pole válečná“ (Kundera 1961, s. 37).

• Details
• Contents