We kindly inform you that, as long as the subject affiliation of our 300.000+ articles is in progress, you might get unsufficient or no results on your third level or second level search. In this case, please broaden your search criteria.
The yield curve – specifically the spread between the long term and the short term interest rates is a valuable forecasting tool. It is simple to use and significantly outperforms other financial and macroeconomic indicators in predicting recessions one to six quarters ahead. A rise in the short rate tends to flatten the yield curve as well as to slow down real growth the near term. The relationship between the spread and future GDP activity was proved already before. For better predictions it is good to use other overtaking indicators of economic activity as the development of the stock market. This paper aims to analyze the dependence between the slope of the yield curve, development of the stock market and an economic activity of selected countries between the years 2000 and 2016. The selected countries are the Czech Republic, Hungary, Poland and Slovakia. The natural and probably the most popular measure of economic growth is GDP growth, taken quarterly. We have found out that the bond spreads and stock market development might be used for predicting of the future economic activity, the best lags of bond spreads are 2, 4 or 5 quarters. These findings might be beneficial for investors and provide further evidence of the potential usefulness of the yield curve spreads as indicators of the future economic activity.
More...
The main purpose of this study is to examine the current energy economics literature in Türkiye by considering the role of innovations, foreign direct investments, economic growth and trade openness in the function of carbon emissions. In the study using 1994–2020 data, vector error correction model (VECM) and ARDL bounds test methods were used to examine the effects of innovation, trade openness, foreign direct investment, per capita GDP on CO2 emissions. Accordingly, it was concluded that trade openness and GDP per capita are among the variables affecting CO2 emissions in Türkiye. GDP per capita and trade openness affect carbon emissions positively in Türkiye. On the other hand, the relationship between FDI, innovation coefficient and CO2 emission coefficient is not significant at the 5% level. The sign of the coefficient of the predicted foreign direct investment and innovation variable is positive. In line with the findings, it primarily targets the energy consumption model, since economic growth is the primary driving force of the country's economy. Policy makers should turn to practices that encourage the use of renewable energy sources rather than the use of fossil fuels. While transitioning to renewable energy sources, R&D units in the country can be used for the development of renewable energy solutions.
More...
In this study, it was aimed to examine the causality relationship between female suicide rate, fertility rate, female unemployment rate, inflation and gross domestic product between 2000-2022 in Turkey. In the examination of stationarity, Augmented Dickey and Fuller (ADF), Phillips-Perron (PP), Kwiatkowsky-Philips-Schmidt-Shin (KPSS) and Dickey-Fuller generalized least squares, Zivot and Andrews one structural break test were used and Granger causality test was conducted to investigate the causality relationship. According to the results of ADF, PP and KPSS unit root tests, it was determined that all series were stationary at the first difference. A bi-directional causality relationship was found between female suicide rate and fertility rate, and unidirectional causality relationship was found from female unemployment rate to female suicide rate and fertility rate. On the other hand; it has been determined that female suicide rate, female unemployment rate and GDP per capita are the causes of inflation and there is a unidirectional causality relationship from these variables to inflation. According to Granger causality test results, there is no Granger causality relationship between female suicide rate and GDP per capita.
More...
Kapitola zaměřená na mediální reprezentaci zahraniční politiky ČR je stejně jako v minulých letech členěna do dvou částí. V úvodu představujeme čistě popisnou obsahovou analýzu zahraničního zpravodajství tří českých celoplošných televizních stanic zaměřenou na základní kontury mediální agendy, tedy na hlavní témata, přítomné aktéry a nejčastěji zmiňované země. Druhá část analýzy je založena na hloubkové textuální analýze vybraných zahraničněpolitických událostí uplynulého roku. Výsledky deskriptivní analýzy opakovaně potvrzují mechanismy mediální logiky v zahraničněpolitickém zpravodajství, a to především značnou redukci prezentovaných témat a aktérů, kteří dostanou možnost se k tématům vyjádřit. Vzhledem k opakujícím se výsledkům a omezeným interpretačním možnostem kvantitativních dat jsme se rozhodli věnovat více prostoru kvalitativní případové studii tří významných zahraničněpolitických událostí v českém tisku v roce 2011.
More...
Podobně jako v roce 2010 se agenda bezpečnostní politiky nedostávala do popředí politických střetů. Žádné z bezpečnostních témat dlouhodobě nedominovalo mediálnímu diskurzu a nestalo se významnou součástí vnitropolitického soupeření. Na druhou stranu však v roce 2011 došlo k diskusím a posunům v rámci některých témat, jež budou pro českou bezpečnostní politiku klíčová v následujících letech. V této souvislosti je třeba zmínit otázku dostavby Temelína, která v sobě potenciálně kombinuje ekonomický a bezpečnostní rozměr, či např. diskusi o budoucnosti českého nadzvukového letectva po konci pronájmu gripenů v roce 2014. Součástí bezpečnostní agendy však byla také prozatím spíše nezpolitizovaná meziresortní diskuse o české účasti v Afghánistánu po konci mise ISAF. Z pragmatického vnitropolitického hlediska je konečné rozhodnutí ještě poměrně vzdálené, nicméně vzhledem k minulým zkušenostem lze předpokládat, že k politizaci tématu dojde. K neustále se navracejícím tématům také patří některé zbrojní zakázky, přičemž v posledních letech jsou to především letouny L-159 mající v zásadě zápornou cenu a dopravní vojenské letouny CASA, které ani v roce 2011 nemohly být zařazeny do arzenálu AČR a jejích spojenců.
More...
Česká politika vůči Německu doznala v roce 2011 podstatné změny. V reakci na krizi eurozóny a (nechtěnou) německou hegemonii, která se ustavila při hledání její záchrany, naznačila vláda vedená ODS zásadní posun ve své evropské politice. Ještě v roce 2010 jsme mohli konstatovat pokračující evropeizaci česko-německé agendy. V roce 2011 se naopak projevila částečná de-evropeizace české politiky vůči SRN s tím, jak se premiér Petr Nečas snažil držet odstup od reformních kroků SRN v rámci eurozóny (viz kapitola 3: Evropský rozměr české zahraniční politiky).
More...
Během roku 2010 se zaměření na šest zemí východní Evropy a projekt Východního partnerství (VP), který je sdružuje, ustálilo jako jedna z hlavních zahraničněpolitických priorit České republiky. Dokladem tohoto vývoje bylo především zakotvení této priority do programového prohlášení vlády Petra Nečase z června 2010. V roce 2011 byl záměr věnovat zemím Východního partnerství a především projektu samotnému dlouhodobou pozornost potvrzen novou Koncepcí zahraniční politiky České republiky (20. července). Předchozí koncepce byla přijata vládou Vladimíra Špidly na léta 2003–2006, tj. v době, kdy se teprve blížilo první východní rozšíření Evropské unie (EU) a v této souvislosti i dopracování politiky EU vůči budoucím sousedům. V koncepci české zahraniční politiky z března 2003 proto nebyla pozice ČR k unijní „východní politice“. Dokument odrážel především zájem o zvýšení ekonomické spolupráce se zeměmi východní Evropy (včetně Ruska), které si jako prioritu stanovila vláda ČSSD již po volbách v roce 1998.
More...
Přestože bylo v roce 2011 prioritním zájmem české diplomacie předsednictví ve Visegrádské skupině, dění na Blízkém východě bylo významnou výzvou pro českou zahraniční politiku, neboť na Blízkém východě proběhla série revolučních procesů známá pod pojmem „arabské jaro“. Česká republika v tomto kontextu sledovala možné vyhlídky a potenciální ohrožení svých ekonomických zájmů v regionu. V této souvislosti se také 10.–11. 3. 2011 uskutečnila v Černínském paláci porada českých velvyslanců působících na Blízkém východě. Cílem zasedání bylo zmapování aktuální situace v regionu. Česká republika se v roce 2011 do značné míry zaměřila na blízkovýchodní státy, ve kterých bezprostředně k revolučnímu dění nedocházelo, a na státy, které se dlouhodobě profi lují jako klíčoví partneři ČR na Blízkém východě. Mezi tyto státy lze zařadit především Izrael, dále pak Irák a některé země Maghrebu.
More...
Francouzské a české předsednictví v Radě EU, která po sobě následovala ve druhé polovině roku 2008 a v první polovině roku 2009, ukončila dvacetileté postkomunistické období vzájemného znovunalézání a znovuobjevování. Ačkoli se na politické úrovni vyskytla řada neshod mezi oběma zeměmi, k jejichž zdůrazňování vydatně přispěla francouzská i česká média, aktivity spojené s výkonem předsednictví Rady EU přiměly oba aktéra uvést v praxi nové mechanismy spolupráce na administrativní úrovni, které z dlouhodobého hlediska usnadnily další fungování česko-francouzských vztahů. Rok 2010, kdy bylo podepsáno Strategické partnerství mezi Francií a Českou republiku, v tomto kontextu znamenal určitý nový začátek. Očekávání, které bylo s podpisem Strategického partnerství spojené, v sobě ovšem neslo otázku, zdali tento symbolický akt bude naplněn konkrétním obsahem nebo zda se jedná o politicky motivovaný krok předznamenaný nástupem nového francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho v roce 2008, který avizoval posílení vztahu Francie ke státům střední a východní Evropy.
More...
Kapitolu Subsaharská Afrika v české zahraniční politice s podtitulem Úsporná omezení nebo nekoncepční opuštění? v předchozím svazku této knižní řady uzavřelo konstatování, že subsaharská Afrika se „pokračujícími nekoncepčními kroky stává první obětí chybějící debaty o směřování české zahraniční politiky jako celku, zatímco konkrétní vztahy českých subjektů s africkými se na všech úrovních zintenzivňují“. V souvislosti s mediálním zájmem o šampionát ve fotbale v Jihoafrické republice a s kritikou uzavírání českých ambasád také zmínila, že „ani nové obrazy o subsaharské Africe, ani parlamentní, opoziční, podnikatelská a mediální kritika kroků MZV však neotevřela debatu o českých zájmech v měnícím se regionu“.
More...
Přestože od rusko-ukrajinského plynového sporu v lednu 2009 nezasáhla Českou republiku, ani jiný členský stát EU žádná nová energetická krize v podobě výpadku dodávek ropy nebo plynu, byla v roce 2011 česká zahraniční politika konfrontována řadou klíčových událostí a rozhodnutí, které měly dopad na energetickou bezpečnost ČR a její vnější dimenzi. V roce 2011 odsunula do té doby prioritní téma zajištění bezpečných dodávek ropy a plynu na druhou kolej problematika jaderné bezpečnosti, jež určovala obsah nejen evropského, ale i celosvětového diskurzu. Příčinou zvýšeného zájmu se staly události v Japonsku, kde v březnu 2011 došlo k havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě, která byla nejprve zasažena největším zemětřesením, jaké Japonsko v historii zažilo, a jeho ničivé důsledky byly ještě umocněny vlnou tsunami. Souběh dvou přírodních katastrof vyřadil záložní generátor elektrické energie a chlazení reaktoru, což vedlo k úniku radioaktivního materiálu. EU v reakci na katastrofu JE v japonské Fukušimě rozhodla o provedení zátěžových testů všech 143 jaderných reaktorů v EU včetně dvou jaderných elektráren v ČR.
More...
Pokud v minulých letech stála česká středoevropská politika na okraji zájmu politických aktérů, rok 2010 – i díky obecně ještě slabšímu zájmu o zahraniční politiku – zaznamenal ještě další propad. Pouze zvýšená asertivita vlády Viktora Orbána vůči citlivým minulostním otázkám, která narušila pro ČR nedotknutelné hájemství vzniku Československa, podnítila české politiky k tu více tu méně patřičným reakcím. Stejně jako v roce 2009 byl ovšem politický nezájem vyvažován aktivním a širokým zapojením nejvyšších exekutivních aktérů do středoevropských relací.
More...
V roce 2010 nebyla česká zahraniční politika poznamenána na rozdíl od roku 2009 mimořádnými okolnostmi (české předsednictví v Radě EU). Přesto tento rok přinesl zajímavé události, které se dotýkaly nejen česko-ruských vztahů, ale měly přesah i mimo záběr české zahraniční politiky. Prezident Medvěděv sice v únoru ještě svým podpisem posvětil novou vojenskou doktrínu, která mezi hlavními hrozbami pro ruskou bezpečnost jmenuje další rozšiřování Severoatlantické aliance a budování projektů protiraketové obrany. Zároveň však v dubnu v Praze podepsali ruský a americký prezident novou smlouvu o omezení strategických zbraní nahrazující START I, jejíž platnost vypršela v roce 2009, a v listopadu 2010 se konal summit NATO v Lisabonu, věnovaný také hledání nových vztahů mezi Aliancí a Ruskem. Také na česko-ruských politických vztazích je to znát uvolněním a posílením pragmatické roviny, i když nezmizely kontroverzní body (např. do médií dále prosakují zprávy o aktivitách ruských tajných služeb na českém území).
More...
České předsednictví Rady Evropské unie (EU) v první polovině roku 2009 a zahájení Východního partnerství jako jedné z jeho hlavních priorit zvýšily pozornost, kterou česká zahraniční politika do té doby věnovala zemím východní Evropy.1 Po skončení předsednictví EU a v souvislosti s vnitropolitickou situací (pádem vlády a přípravou parlamentních voleb původně plánovaných na podzim 2009) zahraničněpolitická témata výrazně ustoupila do pozadí. Vývoj české zahraniční politiky a bilaterálních vztahů se zeměmi východní dimenze Evropské politiky sousedství (ENP) ve druhé polovině roku 2009 nicméně naznačoval, že tento region si své místo mezi českými prioritami zachová. Rok 2010, včetně nových koncepčních dokumentů relevantních pro zahraniční politiku ČR, ukazují, že Česká republika považuje projekt Východního partnerství a posílení vztahů s jeho účastnickými zeměmi za důležitou součást nejen své, ale i evropské „východní politiky“.
More...
Česká zahraniční politika a její vztah k Blízkému východu nebyla v roce 2010 zdaleka tak sledována jako v roce předchozím. Pokles zájmu je celkem pochopitelný, neboť v první polovině roku 2009 probíhalo české předsednictví, které se překrývalo s tak závažnými událostmi, jako byla izraelská intervence do pásma Gazy (operace „Lité olovo“). To platí jak pro pozornost vůči zahraniční politice z pohledu vnitřního, tak i vnějšího, hlavně EU. Přesto lze říct, že zájem Fischerovy vlády byl mnohem větší než v případě následné Nečasovy vlády rozpočtové zodpovědnosti.
More...
Loňské vydání této řady analýz afrického rozměru české zahraniční politiky označilo předchozí rok za „nejrušnější od roku 1993“ v historii vzájemných vztahů se subsaharskou Afrikou. Rok 2009 také označilo za „nadějný“ z hlediska naplňování koncepce Příprava strategické debaty o přístupu ČR k Africe. Zároveň ale bylo v kapitole zdůrazněno, že přes mimořádnost předsednictví v Radě Evropské unie zůstává subsaharská Afrika i nadále na okraji české politické scény: „Může se totiž stát, že postupný proces evropeizace zahraničněpolitické agendy povede v rámci dělby práce k dalšímu posílení východního a jihovýchodního rozměru české zahraniční politiky na úkor vztahů se subsaharskou Afrikou.“ Rok 2010 tento trend potvrdil.
More...
Tato kapitola si klade za cíl představit dvoustranné vztahy ČR se zeměmi západní Evropy. V první části je představen rámec pro analýzu evropského bilateralismu a poli-tický kontext vztahů, jež se v něm odehrávají. Druhá, tematická část, je věnována bilateralismu jako modalitě vzájemných vztahů v rovině EU. Hlavní otázkou, kterou si zde pokládáme, je s kým zejména měla ČR v Radě EU podobné zájmy a s kým a podle jakého vzoru skutečně vytvářela koalice. Třetí část je rovněž tematicky zaměřena - tentokrát na dvoustranné vztahy bez výraznějšího unijního rozměru. Ve čtvrté části je provedena analýza hlavních aktérů české zahraniční politiky ve vztahu ke státům západní Evropy, jejichž veřejný a mediální ohlas je sledován v páté části.
More...