Komentář k „Manifestu“ — pět let poté
Commentary on the Manifesto — five years later

Summary/Abstract: Když jsem před pěti lety psala článek „Proč potřebujeme naratologii středověku“, cítila jsem jak frustraci, tak naději. Právě jsem dopsala dizertaci o Skotském legendáři, sbírce životů svatých vzniklé ve Skotsku na sklonku 14. století, v níž jsem zaměřila na způsob, jakým jsou legendy vyprávěny. Zkoumala jsem zejména to, jak básník strategickým využíváním kategorií vyprávění, jako jsou čas, prostor, postavy, vypravěčský hlas a perspektiva zesiloval účinek vyprávění na publikum. Zabývám se anglickou středověkou literaturou, ale protože se mi akademického vzdělání dostalo v Německu, výrazně mě ovlivnily i ty metodologické a teoretické přístupy, které zatím mimo Německo nenacházely širší obecenstvo. Východiskem mi byla teorie vyprávění, která se těší silné tradici jak v německojazyčném, tak v anglo-americkém prostředí, avšak téměř výhradně v souvislosti s výzkumem románu či obecněji materiálu vzniklého po 17. století. Uvědomila jsem si, že jsem v dvojím smyslu izolovaná: zaprvé v medievistice, svém vlastním oboru, vyznačujícím se silnými mezinárodními vazbami, ale též slabou úlohou teorie vyprávění; zadruhé v teorii vyprávění samotné (tedy v oboru, který jsem jinde nazvala „mainstreamovou naratologií“ [srov. von contzen 2018]), do níž se naopak nehrnou medievisté a ve které se o historických aspektech výzkumu téměř nemluví.

• Details
• Contents