We kindly inform you that, as long as the subject affiliation of our 300.000+ articles is in progress, you might get unsufficient or no results on your third level or second level search. In this case, please broaden your search criteria.
This chapter is an introduction to the political, conceptual and institutional context of the Czech foreign policy (CFP) in 2007–2009. The first part of the chapter will focus on the conceptual and political background of the CFP and it will be followed by an analysis of the involvement and the roles of the main actors.
More...
The information revolution in the twentieth century had an essential impact on the ways of asserting political interests and influencing voters – not only during pre-election campaigns. It was particularly the massive onset of television in the second half of the last century which brought about a significant change in the relation between politics and the media, referred to as mediazation. Political or media studies are thus confronted with the question of the relation between the media and politics in the present-day western democracies. Theoretical as well as research works analysing this relation fall within the sphere of political communication and, in more general terms, the region of exploring the theories of media effects. A considerable number of diverse concepts have emerged as a result in the course of the systematic investigation of the manners in which the media have been influencing individuals and society (approximately since the end of the 1930s).
More...
During the years 2007–2009 the European integration process has had a big impact on the political agenda of the Czech Republic. The Czech Presidency of the Council of the EU in 2009 provided the country with an administrative challenge as well as an opportunity to make the country visible within the EU. The presidency had an impact on the way European policy is handled within the Czech administration and was also a topic that attracted public interest to European affairs. The preparations for the presidency led to an upgrading of the work of the Committee for the EU, which is the body under the Czech government that set the long term priorities for the Czech work within the EU even if the Czech Republic has not presented a new strategic document concerning the long term orientation of the Czech Republic within the EU since 2004, when such a document was accepted by the then Social Democrat led coalition government. The governments in office have regularly presented their long-term positions on various fields of the integration process – i.e. the Europe 2020 strategy, EU budget reform, reforms of the common agricultural policy, etc. The increased importance of the European agenda can also be seen on the ever more frequent meetings of the Committee for the EU – a trend that was maintained even after the end of the presidency.
More...
The Czech foreign policy (CFP) towards Central European countries will be analysed as a single (more or less) coherent dimension of the Czech foreign policy where the multilateral and the bilateral cooperation are closely intertwined. This chapter analyses the Czech Republic’s involvement in the Visegrad cooperation and its bilateral relations with Poland, Austria and Slovakia. However, to be sure, the next chapter (Vladimír Handl) analyses the CFP towards Germany, which, from the Czech foreign policy point of view, is considered to also be a part of Central Europe.
More...
The external economic relations of a state may be understood in two different ways – as a part of foreign policy or as an integral part of domestic economic policy. In the following text we focus on the first aspect – the economic dimension of the Czech foreign policy from 2007 till 2009. There is no doubt that this dimension of foreign policy or of external economic relations encouragement, sometimes also called economic diplomacy, plays an important role in the field of the external relations of the Czech Republic. Looking back at the last three years, we cannot say that there was any revolution in understanding, explanations or even administration performance in this area. But we can say that there was an important evolution in understanding what economic diplomacy is, which actors are involved in it and how important this area is for the whole state.
More...
To date there has been no academic yearbook on the Czech development cooperation, and this chapter on the ‘development dimension’ makes up a part of a book on the Czech foreign policy. Both of these facts are symptomatic of the relevance and characteristics of the ‘Foreign Development Cooperation’ of the Czech Republic. Firstly, the policy is considered as of little importance in the political and public spaces despite a substantial budget, compared to the other dimensions of foreign policy covered by this book. Secondly, the territorial and sectoral priorities of bilateral cooperation and the subsequent implementation by the Czech companies and non-governmental organizations (NGOs) make it a policy that is led rather by the domestic security and economic interests than by serious efforts to reduce poverty in the South.
More...
From one point of view, foreign cultural policy covers a cultural dimension of foreign policy on both bilateral and multilateral levels, and it belongs to the area of traditional diplomatic relations, thematically coming under the area of culture. The very visible means used in this dimension include mostly bilateral agreements on cultural cooperation. From another point of view, foreign cultural policy means cultural diplomacy, which can be seen as a part of public diplomacy and its practice. It is orientated mainly on a foreign public and wants to present the country’s own culture to other states and their public while creating a positive image of the state abroad through cultural activities. Such an image can help to achieve other political priorities precisely via helping to create a positive image and good reputation for the given country on the international scene.
More...
The previous chapters provide detailed insights into key areas of the Czech foreign policy in the period 2007–2009. This concluding chapter will analyse the most important foreign policy decisions and events with respect to some domestic factors of the Czech foreign policy making. Specifically, it will look into the most influential ideas shaping the Czech foreign policy and it will consider the perennial problem of the foreign policy coordination.
More...
Rok 2010 jsme na tomto místě v loňském vydání této publikace hodnotili tak, že politický kontext zahraniční politiky se nezměnil, naopak, došlo ještě k dalšímu úpadku zájmu o zahraniční politiku díky rostoucí vnitropolitické paralýze. Tento postřeh platí i pro rok 2011 s tím rozdílem, že po zhruba dvou letech určitého klidu opět narostl konfliktní potenciál některých zahraničněpolitických témat. Konflikty se týkaly zejména lišících se názorů uvnitř koalice na roli České republiky v Evropské unii a na budoucnost EU jako takové. Stejný rozpor rozděloval i prezidenta Václava Klause a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Zcela tedy chybí jasně formulovaný a sdílený názor o tom, jakou EU by si ČR přála a jakých nástrojů má ČR pro prosazení tohoto přání využívat. Při vědomí křehkosti koalice, která měla v průběhu roku 2011 navzdory slibným začátkům všechny předpoklady k tomu, aby se při hlubších a déletrvajících rozkolech rozložila, se koaliční politické strany tématu české unijní politiky v zásadě vyhýbaly.
More...
V loňském vydání „ročenky“ české zahraniční politiky jsme konstatovali, že o budoucí podobě EU (vícerychlostní Evropa, prohlubování integrace eurozóny) i o budoucí pozici České republiky v EU (neúčast na projektech, které prohlubují evropskou integraci, vzdalování se eurozóně) bylo v zásadě rozhodnuto v průběhu roku 2010. V roce 2011 jsme pak pouze sledovali pokračování nastoleného trendu v obou těchto otázkách. Evropa pokračovala skrze mezivládní smlouvy sjednávané mimo rámec primárního práva EU směrem k vícerychlostní / diferencované integraci. Podle očekávání a v souladu s politickými signály, které ČR dlouhodobě vysílá (neúčast na Paktu pro euro plus, odtažitý postoj k případnému vlastnímu angažmá při řešení krize eurozóny, úvahy o sjednání výjimky z povinnosti přijmout euro), se ČR vzdalovala od eurozóny a od eura. Pokračovaly tendence v evropské dimenzi české zahraniční politiky, které trochu připomínají rozpolcený churchillovský postoj k evropské integraci v 50. letech. Na jedné straně vystupovala Česká republika (pod tlakem TOP 09 a státního aparátu – MZV, MF i Úřadu vlády ČR) v evropské politice jako „přítel eurozóny“, který má jednoznačný zájem na její stabilizaci. Na druhé straně však ČR (pod tlakem prezidenta a ODS) odmítla svoji účast v právních nástrojích a institucionálních strukturách, jež v eurozóně vznikají. Česká republika se z velké části distancovala od politických snah na řešení krize v eurozóně.
More...
Středoevropský rozměr české zahraniční politiky ovlivňovalo v roce 2011 pět faktorů. Za prvé aktivní přístup vlády a ministerstva zahraničních věcí ke střední Evropě. Tento fakt se projevil jak v programovém prohlášení (viz loňské vydání této publikace), tak i v podobě nové koncepce české zahraniční politiky z července 2011 (koncepce např. přikládá „strategický rozměr“ vztahům s Polskem). Spíše než v koncepční rovině se však projevil důraz na střední Evropu v praktické rovině výkonu zahraniční politiky, kdy byl patrný nárůst intenzity interakcí zejména vůči Polsku a vůči V4. Za druhé, Česká republika od července 2011 vykonává roli předsednické země Visegrádské skupiny, což také přispělo k větší aktivizaci středoevropské agendy.
More...
„Vlády se v našich zemích mění, někdy se zaměřujeme na jiné cíle nebo máme jiné priority, ale naše partnerství je pevné a trvalé. Nesmí být a nebude oslabeno žádnou rozdílností v našich pohledech,“ vyjádřil svůj pohled na americké vztahy v půli roku prezident Václav Klaus. Shrnul tak základní rámec vnímání relace mezi Českou republikou a Spojenými státy, vlastní převážné části domácích politických elit: přesvědčení o trvajícím významu těchto vztahů, zejména v bezpečnostní oblasti, jen dílem mírněné kontinentalistickými instinkty vlastními z parlamentních stran především ČSSD (a popírané izolacionisty v KSČM). Zároveň však jeho slova poukazují na jisté pnutí. U prezidenta samotného byly rozdíly vnímány především v kontextu ekonomických opatření prováděných Obamovou administrativou, které byly značně vzdáleny jeho liberálním ekonomickým postojům. Pnutí však bylo pociťováno, z poněkud odlišných důvodů, i jistou částí českých politických a byrokratických elit s atlantistickými sklony. „Že se změnila naše pozice vůči Spojeným státům změnou [administrativy], změnou americké strategie, větším zájmem o [pacifický] bazén než o atlantický prostor, je ovšem taky pravda,“ charakterizoval tuto pozici ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.
More...
Česko-ruské vztahy v roce 2011 se odehrávaly v kontextu některých důležitých událostí mezinárodního dosahu. Z hlediska mezinárodních obchodních vztahů šlo především o prosincové úspěšné dokončení (po 18 letech) procesu přibližování Ruské federace (RF) Světové obchodní organizaci. 16. 12. 2011 byl v Ženevě oficiálně schválen vstup Ruska do WTO. Pro Rusko to znamená nejen otevření nových možností realizace a vyjednávání v oblasti mezinárodního obchodu, ale také nutnost přizpůsobit se některým pravidlům, která se nepřijímají lehce (např. ukončení některých preferenčních praktik k podpoře domácích podniků). Pro okolní svět, včetně České republiky, by se pak Rusko mohlo stát čitelnějším partnerem, který bude nucen v oblasti mezinárodního obchodu přijmout společná pravidla hry, což by z něj mohlo sejmout určité „stigma“ země, zneužívající zejména v období po roce 2000 některé ekonomické nástroje ke sledování politických cílů (lze zmínit např. v minulosti „obchodní války“ s okolními zeměmi apod.).
More...
Hlavními událostmi roku 2011 souvisejícími se zahraniční politikou ČR v oblasti lidských práv bylo přijetí nové Koncepce zahraniční politiky ČR, znovuzvolení ČR do Rady OSN pro lidská práva a smrt Václava Havla. Tyto události český přístup k dané oblasti poněkud pozměnily, jejich dopady však zatím nejsou jednoznačné. Základní agenda zahraniční lidskoprávní politiky navíc zůstala v podstatě konstantní: ČR dále naplňovala své mezinárodní závazky ze smluv na ochranu lidských práv, prosazovala své lidskoprávní priority a rozvíjela projekty transformační spolupráce.
More...
Ve srovnání s rokem 2009, kdy Česká republika předsedala Evropské unii a kdy se tomuto kontextu přizpůsobily všechny složky naší zahraniční politiky – tedy i agenda kulturní, se rok 2010 jevil jako jisté utlumení, pokles intenzity kulturní spolupráce a návrat do zajetých kolejí. České předsednictví nicméně napomohlo vytvoření nových mechanismů spolupráce mezi zainteresovanými aktéry prezentace ČR v zahraničí a představovalo i novou zkušenost z hlediska obsahové struktury našeho vnějšího kulturního působení. V tomto kontextu lze rok 2011 považovat za období, kdy vzniká řada nových impulzů na koncepční úrovni. Uplynulý rok je proto z hlediska kulturní dimenze české zahraniční politiky předznamenáním významných změn v této agendě, které jsou obsaženy ve dvou základních dokumentech. Oba mají dopady na oblast kulturního působení v zahraničí. V prvním případě se jedná o nastavení zahraničněpolitického rámce, o zahraniční politiku jako celek (v roce 2011 byla vypracována nová Koncepce zahraniční politiky ČR), ve druhém případě o činnost Českých center – hlavního aktéra vnější prezentace ČR (v roce 2011 byla připravena nová Strategie Českých center na léta 2012–2015).
More...
Rok 2013 v české středoevropské politice zachoval některé trendy ze všech předchozích analyzovaných let (od roku 2007) a zároveň nerozptýlil obavy, které byly naznačeny specificky v loňském textu. Mezi trendy, které zůstaly zachovány, patřilo posílení významu visegrádské spolupráce pro region i pro českou zahraniční politiku. Zároveň dlouhodobě neexistuje téměř žádná politická diskuse o prostoru střední Evropy a jejím potenciálu či přínosu pro naši zahraniční politiku – česká středoevropská politika je realizována v jakémsi modu exekutivního „autopilota“, kdy nové myš-lenky a iniciativy vznikají na exekutivní – rezortní – úrovni, bez přesahu na úroveň politickou. Určitou změnu zaznamenaly vztahy s Rakouskem, kdy se nastoupivší pre-zident Miloš Zeman ze své pozice začal v roce 2013 aktivně zapojovat do této relace.
More...
Vývoj vzájemných vztahů Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (Velká Británie) a České republiky v roce 2013 byl ovlivněn krizí na české politické scéně. Pád koaliční vlády Petra Nečase v červnu znamenal konec ideologické blízkosti české a britské vlády, dané zejména spřízněností ODS a britských konzervativců. Nástup úřednického kabinetu Jiřího Rusnoka o necelý měsíc později vedl k nižší intenzitě vzájemných vztahů na politické úrovni a v podstatě až do konce roku lze hovořit o udržovacím charakteru česko-britské relace. Akcentovaný posílený politický dialog však změny příliš neovlivnily, což bylo dáno jeho přetrvávajícím symbolickým charakterem.
More...
Zpátky do Afriky, ale pozdě. Tak zhodnotil podtitul kapitoly této knižní řady českou zahraniční politiku vůči subsaharské Africe v roce 2012. Text uzavřelo tvrzení, že česká zahraniční politika se přes pokračující omezování výdajů státního rozpočtu z hlediska kapacit odlepila ode dna, o „návrat do Afriky“ se však pokouší se značným zpožděním. Rok 2013 pokračoval v trendu prohlubování vztahů s tradičními partnery v Africe a v navazování vztahů nových či staronových, především v hospodářské oblasti sedmiprocentním nárůstem vývozu. V situaci, kdy v Evropě doznívá hospodářská recese, zatímco Afrika zaznamenává robustní ekonomický růst, posiluje povědomí o důležitosti a možnostech afrických států jako ekonomických partnerů rychleji, než se rozvíjejí krizí ochromené zahraničněpolitické nástroje České republiky. Důležité však je, že tento zájem začíná prostupovat více oblastí české společnosti, tedy nejen vykonavatele zahraniční politiky, ale postupně i jejich tvůrce. Zasahuje nejen média, ale také samotné firmy, které usilují o rozšíření svých odbytišť. Importovaná, ale do velké míry opodstatněná móda „Afriky na vzestupu“ se např. projevila i v sousloví Emerging Africa v názvech obou velkých a hojně navštívených akcí, které MZV v roce 2013 uspořádalo k 50. výročí panafrické organizace a k příležitostem pro český byznys na celém kontinentě.
More...
Hlavní hodnotový rámec a strategické směřování zahraniční politiky obecně zajišťuje Koncepce zahraniční politiky České republiky, jež byla přijata 20. 7. 2011. I když má Koncepce dle Moravcové nádech internacionalismu (dle typologie P. Druláka), univerzální multilaterální diplomacie nebyla vymezena jako jedna z priorit. Což přímo potvrzují slova v jedné z úvodních stran textu. „Svoji zahraniční politiku uskutečňuje Česká republika především v rámci evropského integračního procesu, pevného euro-atlantického spojenectví a bilaterálních vztahů.“
More...
Podpora vnějších ekonomických vztahů (VEV) donedávna patřila k turbulentním oblastem české zahraniční politiky, a to zejména v důsledku kompetenčních sporů mezi ministerstvem zahraničních věcí (MZV) a ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). Druhá polovina roku 2013 však do této agendy přinesla určité uklidnění. Přispěla k němu především koncepční ukotvenost – základní strategický rámec vznikl již v letech 2011–2012 a stěžejním úkolem se nyní stala jeho implementace. Pozitivní úlohu paradoxně sehrál i pád Nečasovy vlády. Rychlé ukončení tahanic mezi klíčovými mi-nisterstvy se za výrazné podpory prezidenta Zemana zařadilo mezi priority Rusnokova kabinetu a brzy vyústilo v uzavření Ujednání o společném zastupování ČR v zahraničí.
More...
