POJETÍ STÁŘÍ A POTŘEBA POMOCI V KONTEXTU KRITICKÉ GERONTOLOGIE
Stárnutí populace je obvykle popisováno a diskutováno perspektivou standardních demografických indikátorů (porodnost, úmrtnost, naděje na dožití, migrace), které jsme prezentovali v předchozí kapitole. Souhrnná statistická data představují základní nástroj pro sledování obecných trendů věkové proměny společnosti, nicméně pouhý numerický výčet jedinců spadajících do stejné skupiny určené kalendářním věkem se stále zřetelněji ukazuje jako ne zcela dostačující pro nastavení adekvátních změn v příslušných oblastech sociální politiky. Autoři publikací tematicky zaměřených na problematiku stárnutí a stáří se vesměs shodují, že využití chronologické definice stáří je velmi limitující. Wilson (2000, s. 29–31) explicitně hovoří o „západní perspektivě“, která určuje stáří s ohledem k potřebám veřejné administrativy a byrokracie, takto je např. dolní hranice stáří stanovena podle věku, který je v dané zemi rozhodný pro odchod do penze. Považují za nezbytné vnímat kulturní odlišnosti, které ovlivňují stáří jedinců v různých zemích (odlišnosti v životních cyklech, význam rodinných a sociálních vazeb, zaměstnanost a příjem, výskyt nemocí, odlišná emocionalita apod.), zejména pokud se stárnutí populace neomezuje pouze na země západní kultury, ale stává se globálním tématem.
More...