Marián Zouhar: Problémy jazyka a počiatky analytickej filozofie
Review of: Marián Zouhar: Problémy jazyka a počiatky analytickej filozofie Bratislava: aleph, 2010, 268 s.
More...We kindly inform you that, as long as the subject affiliation of our 300.000+ articles is in progress, you might get unsufficient or no results on your third level or second level search. In this case, please broaden your search criteria.
Review of: Marián Zouhar: Problémy jazyka a počiatky analytickej filozofie Bratislava: aleph, 2010, 268 s.
More...
Reflections and Subjective Notes on the Seventh Congress of Analytic Philosophy
More...
The unique relation between logic and truth (protorelation) is crucial for understanding Fregean conception of logic. Frege has an insight that the nature of logic resides in the “truth“, which he finally locates in the assertoric-force of a sentence. Though Frege admits that assertoric-force is ineffable in ordinary language, he coins in his conceptual notation for such a force a much-disputed sign, i.e., judgment-stroke. In this paper, I will try to demonstrate that judgment-stroke is not adequate for the task its inventor has assigned to it. Accordingly, it is misconceived and inconducive to clarify Frege’s vague insight into the protorelation. The mistake of judgment-stroke for the sign of assertoric-force has its root in Frege’s ignorance of the significant difference between “judgment” and “assertion”, which will be elucidated at length in the light of Husserl’s theory of “doxic-modification“. In the end, based on a further elucidation of the activity of assertion, I will advance a tentative interpretation of the vague insight Frege has concerning the protorelation.
More...
Za další náměty v uvažování obtížného ba i kontroverzního tématu teorií holých individuí (HI) vděčíme Martinu Schmidtovi (2011). Ten diskutuje následující tři teze týkající se HI: 1) Každé individuum je holé v tom smyslu, že všechny netriviální vlastnosti může nemít.1 2) Holé individuum je produktem pouze konceptuálního odlišení (netriviálních) vlastností od jejich nositele. 3) Holé individuum je mereologicky jednoduchá jednotlivina.
More...
Review of: Eugen Andreanský: Možné svety z pohľadu logickej sémantiky a analytickej filozofie Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach 2010, 202 s.
More...
V rokoch 2008 – 2010 sa na stránkach Organonu F rozprúdila diskusia o pojme existencie,1 ktorú vyvolala veľmi zaujímavá a podnetná stať známeho českého filozofa prof. Stanislava Sousedíka uverejnená roku 2007 v zborníku Marvan – Zouhar (2007, 152 – 162). Sousedík v nej spochybnil Fregeho chápanie existencie a jeho interpretáciu singulárnych existenčných výrokov tvaru „x existuje“, kde x zastupuje vlastné meno M alebo výraz tvaru „tento (táto, toto) N“, kde N je všeobecné podstatné meno, napríklad „stôl“, „lipa“ či „auto“.2 V tomto príspevku sa sústredím na hlavné tézy, ktoré Sousedík uplatnil vo svojej kritike Fregeho názorov na existenciu v období písania Dialogu s Pünjerem o existenci. 3 Nemienim sa podrobnejšie zaoberať analýzou Fregeho názorov, ani skúmaním adekvátnosti Sousedíkovho výkladu a oprávnenosti jeho kritiky. Pôjde mi predovšetkým o stanoviská, ktoré Sousedík prezentuje na pozadí analýzy a kritiky Fregeho.
More...
In his treatise Die Grundlagen der Arithmetik, Gottlob Frege tries to find a definition of number. First he rejects the idea that number could be a property of external (empirical) objects. Then he comes with a suggestion that a numerical statement expresses a property of a concept, namely it indicates how many objects fall under the concept. Subsequently Frege rejects, or at least essentially modifies, also this definition, because in his view that a number cannot be a property – it should be an object. In this article, I try to show that Frege’s first definition of number seems to be, despite his own opinion, much more promising than he supposed. I also argue that Frege’s argumentation against the (possibly) empirical character of number is by no means convincing
More...
Profesor Sousedik neni přesvědčen mymi argumenty v Organon F a dava svym pochybnostem tvar dalši argumentace (Sousedik 2010). Protože jde o problematiku, ktera svou hodnotu prokazala frekvenci analyz v průběhu staleti, domnivam se, že navazat na posledni přispěvek profesora Sousedika bude nadale zajimave pro čtenaře Organon F a že naš ideovy souboj přinaši některe nove prvky do souboru polemik na toto tema.
More...
Chtěl bych pokračovat v naši diskuzi se Stanislavem Sousedikem o tom, zda existence je predikat prvniho řadu, tedy zda ji lze predikovat i individuim. Diskuze probiha na strankach tohoto časopisu, zapojil se do ni (a vicemeně hajil se mnou shodne stanovisko) take Pavel Materna.
More...
Se zajmem sleduji dlouhotrvajici diskusi o kontingentni existenci individui mezi Stanislavem Sousedikem, Antoninem Dolakem a už i Pavlem Maternou.1 Nabyl jsem dojmu, že prvy jmenovany vytrvale řika individuum i tam, kde druzi dva uvažuji nikoli individuum, ale individuový úřad.2 Pokud se tu ale mysli skutečně individuum jakožto individuum, tak si nedovedu vysvětlit, co ona kontingentni existence individui obnaši. Jak niže zdůvodnim, takovy pojem definovatelny neni. Pote však poukažu na takove dva druhy netrivialni existence individui (ktere považuji za neprave − označeni je ovšem spiš pracovni), ktere prof. Sousedik pod kontingentni-netrivialni existenci individui možna mysli, anebo by snad tyto druhy existence mohl přijmout jakožto plausibilni explikace zachycujici aspoň některe jeho intuice.
More...
V uvedene diskusi jde o to, zda Fregův „existenčni redukcionismus“( ve formulaci Sousedikova članku 2010) ma opravněni, jak v podstatě soudi Dolak v (2009), nebo zda lze najit důvody, pro něž bychom měli pravo rozšiřit užiti pojmu existence tak, že by se vztahoval i na objekty . řadu, tj. zejmena individua.
More...
Ve svém článku Matematika a skusenosť (2009) předkládá Ladislav Kvasz pohled na matematiku, který je do jisté míry ‘pragmatistický’ či ‘naturalistický’ a mně osobně je velmi sympatický. Jenom si myslím, že je škoda, že je naturalistický právě jenom „do jisté míry“. Mám pocit, že Kvasz stále ještě zůstává jednou nohou stát v matematickém platonismu (který je samozřejmě svým způsobem naprosto přirozený) a směrem k naturalismu se zatím rozkročil jenom tou druhou. Ale myslím, že dlouho takto rozkročen stát nelze (ostatně i kolos rhódský to nakonec nevydržel a už dávno odpočívá někde na dně moře), a tak bych ho chtěl pohnout k tomu, aby své těžiště přesunul zcela na tu či onu stranu. Abych se vyhnul nechtěným konotacím spojeným s termíny, jako jsou platonismus, pragmatismus a naturalismus, budu ona dvě stanoviska, mezi kterými podle mého názoru kolega Kvasz kolísá, nazývat realismem a antirealismem:1 realismem budu rozumět zhruba řečeno názor, že matematická realita je daná nezávisle na nás a my ji jazyky matematiky jenom popisujeme, zatímco antirealismus budu říkat stanovisku, že tyto jazyky matematickou realitu v nějakém smyslu toho slova spoluutvářejí.
More...
Problematika existence, tak jak ji zde nyní chápu, spočívá v otázce, zda je v přirozeném jazyku užívané sloveso „existovati“ z logického hlediska vlastností (predikátem) prvního nebo druhého řádu.
More...
Review of: Pavel Cmorej: Analytické filozofické skúmania, Filozofický ústav SAV, Bratislava 2009, 228 s.
More...
In chapter 3 of Individuals, entitled ‘Persons’, Strawson argues against dualism and the no-ownership theory, and proposes instead that our concept of a person is a primitive concept. In this paper, it is argued that the basic questions that frame Strawson’s discussion, and some of his main arguments and claims, are dubious. A general diagnosis of the source of these problems is proposed. It is argued that despite these problems Strawson gives an accurate and very insightful description of the way we think about ourselves, which should form the starting point for more speculative accounts of ourselves.
More...
This paper examines some aspects of Strawson’s conception of descriptive metaphysics, as it is developed in Individuals. Descriptive metaphysics sets out to describe ”the actual structure of our thought about the world”. Three specific problems for this project are discussed. First, isn’t the description of our actual thought about the world mainly an empirical task? Second, how determinate and consistent is the stuff we find, how determinate and consistent is our conceptual scheme? Third, who are “we” here? Answers to these sets of questions are mainly negative in spirit. But all this will probably not mean that there will be no place for metaphysics, descriptive or revisionary, as a subject. The whole enterprise is perhaps more fraught with difficulties than Strawson thought, however.
More...
In 1905 Bertrand Russell took on the problem of definite descriptions, and his analysis became the standard up until 1950 when Peter Strawson criticised Russell’s solution as inadequate. Since then many opponents as well as proponents of the Russellian solution have been involved in a long-term debate on definite descriptions. In this paper I show that both sides of the contention are partly right and partly wrong, because sentences of the form “The F is a G” are ambiguous. However, the ambiguity does not concern reference shift of the description ‘the F’. Rather, the ambiguity consists in different topic-focus articulations of a given sentence involving occurrences of ‘the F’. I demonstrate that when ‘the F’ is used as part of the topic of such a sentence the existence of the object denoted by ‘the F’ is not only entailed by but also presupposed by the sentence. On the other hand, ‘the F’ used in the focus of a sentence triggers merely existential entailment. Thus sentences differing only in their topic-focus articulation should have assigned different logical forms. In order to make such hidden features explicit, I apply the procedural semantics of Transparent Intensional Logic (TIL), furnishing sentences with hyperpropositions that are precisely defined in terms of TIL constructions. These are procedures assigned to sentences as their context-invariant structured meanings. Moreover, I generalise the phenomenon of the topic-focus distinction to sentences of any form, proposing an adequate analytic schema of sentences that come with a presupposition.
More...
Stanislav Sousedík ve svém příspěvku (Sousedík 2008, 489 – 492) zareagoval na mou recenzi (Dolák 2008) týkající se jeho kritiky Fregeho koncepce existence (Fregeho koncepci nalezneme ve Frege 2008, Sousedíkovu kritiku v Sousedík 2007) a vyzval mne, abych se ke svým připomínkám, pod vlivem jeho kritiky, ještě vrátil. To velmi rád nyní učiním. Dříve než se dostanu k vlastní argumentaci, děkuji Sousedíkovi za pečlivé pročtení mé kritiky a zvláště pak za explicitní formulaci jeho argumentace. Jsem poctěn tím, že se mnou chce diskutovat filozof, z jehož textů jsem se jako student naučil mnoho věcí z antické a zvláště pak středověké metafyziky.
More...
Jak mne upozornil Pavel Materna (za což mu děkuji), mnou navržená definice pojmu ryzího individuátoru (v Raclavský 2008) nesplňuje mnou zamýšlené cíle. Nejdříve pár obecných slov. Zdálo by se, že při zavádění (jednoduchého) pojmu si můžeme zvolit definici, jakou chceme, že definice je jen jakási zkratka, takže o chybnosti definice nemůže být řeč. Proti tomuto názoru lze klást dvě námitky. Diskutovaný typ definic lze z určitého hlediska chápat jako explikace preteoretických pojmů; ovšem intuice, které se s těmito pojmy obvykle pojí, jsou někdy takové, že některé definice musí být odsouzeny jako nesprávné (při zavádění zcela umělých pojmů tento problém s konfliktem s přirozenými intuicemi pochopitelně nevzniká). Další námitka tkví v tom, že definice lze oprávněně chápat jako dedukční pravidla; protože v určitém dedukčním systému jsou pravidla spolu (nezřídka) provázána vzájemnými vztahy, opravdová libovolnost definic se dít nemůže. Má definice (přesněji dvě – jedna byla předběžná) je tedy v mých očích vážně chybná. Chyba přitom byla očividná a triviální; v souvislosti s tímto je i náprava snadná.
More...
Ve svém nedávném textu Holé indivíduá a predikácia (Cmorej 2006) diskutuje Pavel Cmorej vztah mezi holými individui a ryzími individuátory, který exponoval Pavel Tichý ve své knize The Foundations of Frege’s Logic (Tichý 1988). Teorie holých individuí je ohniskem, v němž se střetávají rozmanitá ontologická i epistemologická přesvědčení filosofů. Nepřekvapí proto, že vztah mezi holými individui a ryzími individuátory pojímám nakonec jinak než Cmorej. Takto je postaven k jeho výkladu výklad-explikace alternativní.
More...