We kindly inform you that, as long as the subject affiliation of our 300.000+ articles is in progress, you might get unsufficient or no results on your third level or second level search. In this case, please broaden your search criteria.
Ondřej Sládek et al. (edd.): Slovník literárněvědného strukturalismu. Praha/Brno, Host 2018. 834 strany.
More...
A review of the book title: Slovník literárněvědného strukturalismu.
More...
Jana Vrajová: Umíněnkyně dobra Sofie Podlipská. Kapitola z literárního midcultu 19. století. Praha, Akropolis 2017. 223 strany.
More...
Léta strávená mimo obor nebyla vždy snadná. Měl jsem rodinu, dvě dcery, žena učila hudební výchovu na střední škole. Moje různá zaměstnání, časté noční služby a samozřejmě i omezené finanční prostředky mnoho spokojenosti nepřinášely. Ale naučili jsme se i v těch skromných poměrech vcelku slušně žít. Větší problém byl v tom, že jsme měli, my odněkud vyhození, přece jen zúžený prostor informací a kontaktů potřebných k tomu, abychom se udrželi na určité úrovni. Cesty do ciziny nepřicházely pro nás vůbec v úvahu. Tím cennější byly pro nás samizdaty, nelegálně šířené texty, ať už prací z oboru nebo z beletrie, z filozofie atp. A tak jsem se dočkal dne, kdy jsem zase dostal dopis s hlavičkou ÚČL, v němž mě jeho nový ředitel Zdeněk Pešat pověřuje vedením oddělení teorie literatury. Do ústavu jsem se vrátil v březnu 1990 a pracoval jsem zde i po odchodu do důchodu (1993) na půl úvazku až do roku 2006. V roce 1991 jsem vydal v ČS knihu Nesamozřejmost smyslu, tu jsem v následujícím roce obhájil jako doktorskou dizertaci (DrSc.) V následujícím roce mi konečně vyšlo Dílo jako dění smyslu, o kterém jsem se už zmiňoval.
More...
This study presents the outline of a possible definition of literary poetics in Czech fictional prose in the latter half of the 19th century. It is based on the outline conceived by Dalibor Tureček and his team (Parnassianism and Realism), but points out the inadequately treated issue of Realism and the division of Parnassianism into two more or less distinct areas, while considering the possible condensation of the conceptual space in question. It arrives at a definition of a new poetics – Ideal Realism, which it distinguishes from Parnassianism and (Analytical) Realism. The conclusion of the study then sketches out the opportunities offered by the context of foreign, particularly Central European, literatures and the context of other types of literature (poetry and drama). The entire text, conceived as a consideration of this specific segment of Czech literary history, is meant to be a discussion piece that needs to be subjected to more extensive criticism before its completion and application.
More...
Michal Charypar si v předloženém textu vytyčil chvályhodný cíl „zavedení, respektive znovuzavedení pojmu ideální realismus do obecnějšího úzu“. Způsob, jakým se tohoto cíle chopil, a dosažené výsledky ale vzbuzují pochybnosti.
More...
Několikaleté úsilí o přesnější vnitřní členění české literatury 19. století, podložené analýzami a koncepcemi často mířícími proti obecným a tradičně užívaným pojmům (romantismus, realismus, neoromantismus ad.), vedlo k dů- ležitým pojmovým inovacím a pojetím. Z nich nutno připomenout už starší vymezení literárního biedermeieru (Dalibor Tureček), dále české literární romantično spojené s jeho synopticko-pulzačním modelem (viz tureček et al. 2012), nověji pak český a slovenský literární parnasismus jakožto kulturní jev (viz haman — tureček et al. 2015), po němž následovala poetika českého a slovenského literárního klasicismu (tureček — zajac 2018) — a naposledy aktualizaci někdejšího pojmu ideální realismus u Michala Charypara. K nim chci ještě připojit významnou práci Martina Hrdiny a jím navrhované pojmy- -atributy rozdělující literární realismus na jeho synteticko-harmonizující pojetí a na jeho pojetí analyticko-kombinatorické (hrdina 2015). Krom toho M. Hrdina požaduje věnovat při výzkumu počátků českého realismu zvýšenou pozornost středoevropskému kulturnímu kontextu (německojazyčný kontext české literatury). O tom jistě není z literárněhistorického hlediska — ať už užšího, anebo širšího (kdy do problematiky nevyhnutelně vstupuje komparativní hledisko tzv. generální literatury, zaměřující se např. právě na středoevropský kulturní prostor s jeho příznačnými konfiguracemi) — sporu. Specifičnost a kontury českého realismu by však mohly vyvstávat ještě zřetelněji při průběžném srovnávání s jeho dalšími zahraničními modely či inspiracemi, případně ve srovnávání různých typologických koincidencí bez geneticko-kontaktových souvislostí.
More...
Přínos Milana Jankoviče literární vědě můžeme spatřovat zhruba ve dvou základních rovinách. První reprezentuje zkoumání sémanticko-pragmatické stránky literárního díla, v němž se snoubí strukturalistická tradice s dalšími, převážně filozofickými východisky, tu druhou pak představují analýzy konkrétních děl. Je přitom pochopitelné, že se obě dimenze v Jankovičově přístupu doplňují či přímo prolínají.
More...
V první řadě chci vyjádřit velkou radost, že se časopis Česká literatura po delší době vrací k žánru ankety. Tentokrát je jejím cílem seznámit odbornou veřejnost s rozpravou nad závažným tématem nového pojetí českého literárněhistorického procesu v 19. století, který přináší i nová terminologická řešení. Význam terminologických nástrojů používaných pro syntetizující popis roztroušené literárněhistorické skutečnosti je nezanedbatelný. A proto je nezbytnou potřebou jejich důsledná reflexe. Jedná se totiž o nástroje, které pomáhají vymezit, pořádat a interpretovat konkrétní materiál, čímž vytvářejí náš způsob vnímání a hodnocení daného období v dějinách písemnictví.
More...
Zámer štúdie Michala Charypara „Zčeřelá hladina — próza českého ideálního realismu (K vymezení literární poetiky)“ je veľmi ambiciózny. Má slúžiť ako literárna poetika a prípravná úvaha „pro plánované dějiny literatury českých zemí v 19. století“. Charypar píše, že jej primárnym cieľom je „popis poetiky ideálního realismu“ a „pouze v druhém plánu, jako doplněk hlavní koncepce možný hrubý nákres poetik potenciálně hraničících, respektíve interferujících s ideálním realismem přibližně v období do devadesátých let“. Fakticky je však v prvom rade náprotivkom koncepcie parnasizmu Aleša Hamana a Dalibora Turečka, dotovaným rozsiahlymi úvahami o jednotlivých autoroch ideálneho realizmu a ich textoch. Jednotlivými autormi a ich textami sa však zaoberať nebudem. Sústredím sa len na jadro diskusie, na Charyparovo používanie pojmu poetika a na jeho teoretický koncept pojmu ideálny realizmus.
More...
Michal Charypar vstoupil svým textem o problematice ideálního realismu do již probíhajících diskuzí o redefinici a novém promýšlení kategorií literárních směrů určujících charakter literárního dění v české literatuře 19. století, které byly započaty badatelským týmem vedeným Daliborem Turečkem a Peterem Zajacem (2012, 2015, 2018). Je si toho vědom, vůči inovativnímu konceptu výzkumu literární diskurzivity a modelování literárních dějin skrze synopticko- pulzační mapu se pokouší hned v počátku studie vymezit důrazem na terminologickou polemiku: proti termínu diskurz (kterému ve výše zmíněném konceptu vyčítá nefoucaultovské užití) klade důraz na termín poetika, který je mu synonymem „-ismů“, tedy literárních směrů. Na jiném místě poetiky charakterizuje jakožto „ideově estetické koncepce“. Následně je vyslovena ambice pro futuro sepsat nové dějiny české literatury 19. století, přičemž příklon či návrat ke konceptu linearity je zcela evidentní např. z vyjádření: „postrádáme důslednější přihlížení k časovým souvislostem, jež jako jediné umožňují konstrukci takových dějin v podobě souvislého literárněhistorického pásma“.
More...
M. Charypar se ve své studii pokouší zformulovat koncepci tzv. ideálního realismu, prověřit její funkčnost na výseku „české beletrie (zejména prózy)“ druhé poloviny 19. století a podnítit k tomuto tématu odbornou debatu. Jeho zjevně ambiciózní snaha je motivována vznikem „možných dějin české literatury 19. století“, o jejichž realizaci v dohledné době se však autor blíže nerozepisuje. Že s tímto nesnadným, avšak naléhavě potřebným úkolem literárněvědné bohemistiky souvisí celá řada problémů metodologické a koncepční povahy, je zřejmé z celé Charyparovy studie. Soustředit určitou část literární produkce 19. století pod označení ideální realismus nutně předpokládá, že si nejdříve ujasním samotný pojem realismus, k němuž se atribut váže. Tzn. zjistit, jaké jsou rozlišující, invariantní1 příznaky realismu, v jaké podobě jsou přítomné v konkrétních literárních textech a jak byly rozpoznány a reflektovány v dobové recepci. Podaří-li se realismus určit ve sledovaném literárním poli jako specifický způsob dobového literárního diskurzu, nabízí se otázka jeho poměru k dominantním podobám literárnosti, jež se v daný moment manifestovaly v konkrétních textech a s realismem koexistovaly. V této koexistenci nejrůznějších tendencí (sentimentalistických, romantických, biedermeierovských, parnasistních) je možné — jak jinými slovy konstatuje také M. Charypar, vystopovat a charakterizovat různorodé typy literárního realismu, tj. i tzv. realismu ideálního, a vystihnout jejich specifika.
More...
Text Michala Charypara k problematice ideálního realismu má ve svém základu zásadní a produktivní otázku po povaze podstatného výseku české beletrie především druhé poloviny 19. století. Současná literárněvědná bohemistika přitom — navzdory ojedinělým a nesoustavným pokusům, z nichž zmiňme jen knižní monografie Bohumila Fořta (fořt 2014), Jany Vrajové (vrajová 2017) či monotematické číslo časopisu Bohemica litteraria (urválková 2014) — nedisponuje moderním, metodologicky promyšleným a na širší množině materiálu prakticky ověřeným konceptem realismu, natož aby se podrobněji a soustavněji věnovala jeho specifickým různotvarům. Porovnání se slovakistikou, polonistikou či germanistikou, abychom zmínili alespoň nejužší souřadnice, tu vyznívá mimořádně nepříznivě. Je proto jen dobře, že Michal Charypar nabídl k rozpravě svou výchozí pracovní hypotézu, vědom si jistě i rizika, jaké s sebou nutně nese takový krok do mnohostranně nezajištěného provizoria; to je patrné i z označení návrh, které pro svůj text opakovaně užil.
More...
This study examines Štěpán Kopřiva’s detective novel Rychlopalba (Rapid Fire) in terms of criticism of political correctness, which is a prominent motif in the author’s literary output. The kontext of the novel consists of of Czech action fantasy literature, with which Kopřiva has been associated over the long-term, snd the detective genres which he utilizes: the American hardboiled fiction (and its Czech equivalent) and Nordic detective stories, i.e. genres critically assessed and at the same time very much socially engaged. From this standpoint Rapid Fire is the product of cultural transfer, in which the socially sensitive subjects of Nordic detective stories are transformed into the form of a critique of political correctness as a substantial menace to civilization and an obstacle to a key element in detective literature – the crime investigation.
More...
The sphynx has been one of the most prominent motifs in human history over the past five thousand years albeit with various meanings and degrees of frequency. The aim of this study is to present an examination of the various forms of the sphynx in Czech poetry during the latter half of the 19th century, when it began to expand from Western European culture into other national literatures as an attractive motif at that time. The first appearances of the sphynx took place in Czech literature in romantic works during the 1840s, when under the influence of Orientalism it was part of a dream space in which it emerged in the role of a symbol of eternity. From the 1870s until the First World War we can trace divergent developments in the use of the sphynx motif inspired by the Western European cultural environment, in which the sphynx emerged on the one hand in connection with reflections of human history (Victor Hugo: The Legend of the Ages), while on the other hand from the end of the 1830s it was a prototype for the femme fatale (Heinrich Heine: Preface to the thirdedition of the Book of Songs). In the context of Czech literature we focus on the form of the sphynx in the works of Václav Bolemír Nebeský, František V. Kvapil, Jaroslav Vrchlický, Adolf Heyduk, Jiří Karásek ze Lvovic, Emanuel z Lešehrad, Karel Dostál Lutinov and others.
More...
This study aims to portray the changes in the village novel and in approaches to rural subjects in post-1939 prose under the Protectorate of Bohemia and Moravia. The author primarily focuses on the ideological concept of ruralism as a programmatic approach to rural issues and analyses the ways in which it was applied to literary and cultural policy in the new post-1939 political context. The inclusion of some figures from ruralist circles in cultural policy under the Second Republic (i.e. in the period following the signing of the Munich Agreement on 1st October 1938 and the establishment of the Protectorate on 14th September 1939), along with the award ofthe state prize for literature to the short story collection Věnec jeřabinový (Rowanberry Wreath 1939) by leading ruralist theoretician Jan V. Sedlák did not prevent ruralist ideas from gradually subsiding and losing their importance under the intense criticism of that period. In 1941 literary critic Bedřich Fučík rejected the principal ruralist proposition that a return to the countryside would result in a moral resurgence. Literary criticism began to seek out new artistic quests and tasks as rural subjectmatter. The author illustrates these processes both in several ruralist novels by Josef Koudelák and in Přerod (Regeneration, 1943), a novel by Pavla Buzková, which was an attempt within that period context at a «new village novel». Literary criticism at that time and a number of works on rural topics from the Protectorate period demonstrate that there was a clear attempt at that time to open up ruralism (and the rural world) to the broader subject range and ethical perspectives of the modern novel. Separate attention is paid in this study to the issues surrounding the Blut und Boden ideology and its reception in Czech literature and through works in translation.
More...