DPC BOSNIA DAILY: Bosnia and Herzegovina and the Nexus with Islamist Extremism
Bosnia Daily: November 18, 2015 – Bosnia and Herzegovina and the Nexus with Islamist Extremism
More...We kindly inform you that, as long as the subject affiliation of our 300.000+ articles is in progress, you might get unsufficient or no results on your third level or second level search. In this case, please broaden your search criteria.
Bosnia Daily: November 18, 2015 – Bosnia and Herzegovina and the Nexus with Islamist Extremism
More...
Dne 5. dubna 2005 proběhla v Praze mezinárodní konference nazvaná “Role Evropské ústavní smlouvy a důsledky ratifikačního procesu”. Jejím cílem bylo diskutovat různé scénáře ratifikačního procesu Evropské ústavní smlouvy (dále ústavní smlouva) a jejich možné důsledky pro další vývoj Evropské unie (dále EU). V návaznosti na tuto konferenci a myšlenky, které na ní zazněly, zde předkládáme vymezení scénářů, ke kterým by proces ratifikace ústavní smlouvy mohl vést. Zaměřujeme se přitom na scénáře případného neschválení ústavní smlouvy v některém členském státu nebo v některých členských státech EU (dále členský stát), neboť toto téma bylo středem pozornosti i na uvedené konferenci. Toto zaměření není dáno postojem k obsahu ústavní smlouvy, nýbrž snahou zamyslet se nad tím, jaké následky by nepřijetí mohlo mít pro další vývoj evropské integrace.
More...
Dne 8. listopadu 2005 se konala v Praze konference „Mezi pragmatismem a ideály. Jakou úlohu mají normy při formulaci zahraniční politiky?“. Její třetí a poslední blok „Dilemata rozvojové politiky“ byl věnován zkušenostem tří velkých dárců: Německu, Kanadě a Evropské unii. Panelu, kterému předsedal náměstek ministra zahraničních věcí České republiky Tomáš Pojar, se zúčastnili Günther Mainhold ze Stiftung Wissenschaft und Politik v Berlině, Yiaqadeesen Samy z Norman Paterson School of International Affairs v Ottawě a Geert Laporte z European Centre for Development Policy Management v Maastrichtu. Příspěvky diskutoval Petr Halaxa, bývalý vedoucí Rozvojového střediska Ústavu mezinárodních vztahů. Na základě rozporů či problémů, se kterými se jednotliví poskytovatelé rozvojové pomoci setkávají, zde formulujeme obecná dilemata rozvojové politiky. Ve srovnání se současnou vládní politikou zahraniční rozvojové spolupráce vyvodíme doporučení pro „znovuvynořujícího se dárce“, kterým je Česká republika.*
More...
Dne 3. listopadu 2005 se v Brně uskutečnila poslední konference cyklu „Evropská integrace a evropská veřejnost“ nazvaná „Evropská integrace a demokracie – rozhodovací proces a veřejná kontrola“. Společným rysem všech pohledů, které se na konferenci objevily, byla shoda o tom, že politický systém Evropské unie (EU) se z hlediska demokracie vyznačuje určitými nedostatky. Konference tak potvrdila názor převládající v probíhajících diskusích o stavu demokracie v EU, podle kterého se EU vyznačuje tzv. demokratickým deficitem. Protože různí kritikové demokratického deficitu EU často kladou důraz na odlišné roviny politického systému EU, snažíme se v tomto shrnutí o syntetický přístup, který věnuje pozornost všem zdůrazňovaným rovinám politického systému EU a tedy všem hlavním prvkům demokratického deficitu EU.
More...
Pozice české vlády k základním otázkám budoucího uspořádání EU nabývá v posledním období konkrétnější obrysy. Vláda přijala převažující evropskou představu, že východiskem dalších jednání o uspořádání EU by měl být stávající návrh Evropské ústavní smlouvy (dále jen ústavní smlouva). Současně však zdůraznila, že nová smlouva by měla být přehlednější a jednodušší. Co bychom z tohoto dokumentu měli zachovat, co změnit a čeho se úplně vzdát? Na tuto otázku se snažila odpovědět expertní skupina,1) která se od ledna do března tohoto roku scházela v Ústavu mezinárodních vztahů. Tato diskusní setkání byla iniciována náměstkem místopředsedy vlády pro evropskou integraci Jiřím Šedivým s cílem vyhodnotit z hlediska českých představ o EU nejdůležitější změny, které oproti stávajícímu stavu přináší ústavní smlouva. Tradiční českou rozpolcenost v otázkách evropské integrace se skupina snažila překonat trojím způsobem.
More...
Vrcholná schůzka NATO, kterou v listopadu roku 2006 hostila Riga, zdůraznila, že „podstatnou prioritou“ Aliance pro nejbližší léta je přispět k míru a stabilitě v Afghánistánu a vytvořit tam stabilní, demokratickou a prosperující zemi zbavenou drog, terorismu a strachu. Proto se předpokládá výrazné navýšení nevojenské pomoci Afghánistánu a nedílně s tím se klade velký důraz na zkvalitnění činnosti spojeneckých vojáků, kteří v Afghánistánu působí v rámci ISAF pod mandátem RB OSN. Mise ISAF ale bude velmi náročná a často i nebezpečná pro všechny nasazené, pro vojáky, pro civilní odborníky a nakonec i pro nejvyšší činitele NATO. Všichni účastníci budou muset v prvé řadě překonávat řadu velice nepříznivých skutečností, jimiž jsou zejména odlehlost Afghánistánu, mimořádně náročné přírodní podmínky, velmi specifická mentalita tamního obyvatelstva a v neposlední řadě i agresivní a nanejvýš záludné postupy protikoaličních bojovníků. Teprve po jejich zvládnutí bude možné naplňovat pozitivní úkoly mise, které jsou zaměřeny na obnovu a rozvoj a jejichž naplnění by mělo obrovský význam nejen pro Afghánistán, ale i pro celý islámský svět.
More...
Dne 5. prosince 2007 se na Ministerstvu zahraničních věcí ČR konala konference „Jak budou probíhat předsednictví? Francie, Česká republika a Švédsko v čele Evropské unie“. Jejím cílem bylo ukázat představu daných tří zemí o nadcházejících předsednictvích Rady Evropské unie (EU). Mezi hlavní témata konference patřilo zapojení aktérů do přípravy a výkonu předsednictví, možné priority jednotlivých zemí a zasazení nadcházejících předsednictví do obecného kontextu vývoje v EU. Společného jmenovatele všech tří okruhů představovala otázka úspěšného zvládnutí předsednické role.
More...
Německé předsednictví v Evropské unii na jaře 2007 se stalo „učebnicovým příkladem“ úspěšnosti koncentrované snahy vyvést multilaterální jednání ze slepé uličky. SRN byla v hlavních bodech předsednické agendy až překvapivě úspěšná: podařilo se zejména překonat zablokování reformního procesu a dosáhnout nové kvality v oblasti energetické politiky a ochrany klimatu. Základem tohoto úspěchu bylo • posílení vnitřní jednoty německé politiky, • schopnost předem obnovit řadou promyšlených kroků důvěru v její evropský charakter, • schopnost soustředit na úkoly předsednictví rozsáhlé institucionální a finanční kapacity, • použití odlišných technik jednání, odpovídajících zvláštnostem projednávané agendy, • konsenzuální styl kancléřky Merkelové a ministra zahraničí Steinmeiera, kteří efektivně koordinovali německou politiku, hovořili důsledně vůči EU i světu „jedním hlasem“ a neústupně konstruovali přijatelné kompromisy.
More...
Strategická koncepce NATO 1999 byla napsána ještě před 11. 9. 2001 a vůbec se nezabývala konkrétními možnostmi nasazení ozbrojených cil NATO. • NSS 2002 byla napsána pod vlivem teroristických úderů ze dne 11. 9. 2001, a proto položila hlavní důraz na vojenské svrhávání režimů podporujících terorismus, na další upevňování vojenské síly USA, na unilateralismus při posuzování bezpečnostních hrozeb a na preemptivní údery. • Evropská unie je ve vojenské rovině podstatně slabší než USA, a proto si nemůže klást srovnatelné cíle, její bezpečnostněpolitické ambice jsou mnohem skromnější. • ESS 2003 vytyčila tři dlouhodobé cíle, jimiž se implicitně distancovala od postupu Bushovy administrativy. Přesto však EU nadále zůstává strategickým spojencem USA. Má stejné priority, ale odlišné způsoby jejich dosahování. • Česká republika by se v během svého předsednictví měla angažovat v zájmu rozšiřování a prohlubování bezpečnostní a obranné spolupráce mezi NATO a EU. • V rámci EU by se ČR měla orientovat především na tzv. euroatlantický proud a vyjadřovat se k důležitým námětům a ovlivňovat proces aktualizace ESS. • Česká republika by měla všestranně podporovat další rozvoj civilní dimenze ESDP, včetně naplňování CHG 2010. • V rámci EDA by ČR měla usilovat o co nejrozsáhlejší zapojení malých a středních podniků českého zbrojního průmyslu.
More...
Německo-ruské vztahy se nacházejí v jakési post-bismarckovské éře a SRN vnímá Moskvu jako zcela nezbytného partnera. Na rozdíl od konce 19. století se ovšem Berlín snaží zprostředkovat funkční provázání Ruska nejen s Německem, ale i s NATO/EU. Koncepce „strategického partnerství“ s Ruskem představuje ambiciózní etiketu pro spolupráci, jež má i evropský rozměr. Lze jej chápat jako snahu budovat prakticky orientované bezpečnostní partnerství (řešení problémů mezinárodní bezpečnostní agendy), energetické partnerství (spolehlivost/perspektivnost dodávek energetických surovin) a export německých/evropských norem a technologií v rámci tzv. modernizačního partnerství. Ve všech těchto oblastech Německo vystupuje jednak primárně jako civilní mocnost (důraz na prevenci, politické, právní a ekonomické instrumenty) a jednak jako soft power (uplatnění hospodářské, politické a kulturní přitažlivosti Německa a jeho modelu).
More...
Spolková republika Německo zůstává klíčovým pro-integračním aktérem, jehož zájmy i identita jsou těsně spojeny s existencí a dalším rozvojem EU. V německé integrační politice ale převládá pragmatický přístup, soustředění na politiku malých kroků, bezprostřední zájmový horizont a realistickou kalkulaci rizik, zisků a ztrát. • Spolková republika Německo neusiluje o dominantní či hegemonní postavení v EU. Převládá snaha jednotlivých aktérů a institucí (kancléřka, její úřad, ministerstvo zahraničních věcí) uchovat si své institucionální postavení především na domácí scéně. Není v jejich zájmu výrazné posilování institucí EU a chybí ambice, usilovat v těchto institucích o vůdčí postavení. • Zároveň sílí tlak a role aktérů s právem veta (veto players – země, Spolkový ústavní soud, parlament), kteří se snaží omezit dosavadní relativní volnost exekutivy v oblasti integrační politiky. Německý Spolkový ústavní soud (dále SÚS) se navíc svým rozsudkem o LS postavil do čela snahy „zachránit národní stát“ a vnímá se jako „strážce brány“ mezi národní suverenitou a Evropskou unií. • Ke svému konci dospělo tradiční „německé“ vnímání integračního procesu jako neustálé snahy o zdokonalování, posilování a prohlubování institucionální výstavby EU. Převládá vyčerpání z procesu přijetí a ratifikace Evropské ústavní smlouvy (EÚS) a LS, chybí vůle i potřeba další institucionální vývoj byť jen zvažovat. Další reforma institucí EU tak není ve střednědobé budoucnosti ani žádoucí, ani představitelná. • Panuje obava z toho, že vytváření Evropské služby vnější akce (ESVA) v nejbližším období zostří mocenský boj v rámci EU. Opakuje se situace, kdy se v institucích EU nejlépe prosazují zástupci Velké Británie či středomořských států, kdežto relativně zdrženlivé Německo se cítí znevýhodněno. • Nová situace znamená změnu v „německém myšlení“, na niž politika není zcela připravena. Místo akcentu na institucionální rozvoj EU se do centra integračního procesu dostává obsah, programy a projekty, jež by měly současný institucionální rámec naplnit. Německá politika zejména díky odporu SÚS a vzhledem k omezování relativní autonomie exekutivy směřuje při provádění integrační politiky k účelově zaměřené spolupráci, jež bude posilovat spíše mezivládní úroveň spolupráce. Situace s sebou nese riziko, že tato spolupráce může za jistých okolností probíhat vně mechanismů EU a navíc posílí mocensko-politický aspekt ve vývoji evropské politiky – a tedy i různé projevy existující asymetrie.
More...
After twenty-five years of independent foreign policy making, the Central European countries must rethink their post-communist experience. The Transition Experience 2.0 narrative links the relatively successful development of the region not only to the political rights gained after 1989 but also to the social rights inherited from the socialist era. The application of Transition Experience 2.0 can mobilize the limited foreign aid resources by enlarging the scope of the supported human rights groups abroad to social and environmental movements as well as by applying the rights-based approach to their development cooperation programmes and emphasizing their political dimension. Further impacts can be achieved by coordinating strategies and applying one public diplomacy brand to human rights and development policies without merging them and by using Transition Experience 2.0 as a starting point for a serious discussion on policy coherence for development.
More...
The energy relations between Hungary and the Russian Federation have undergone a number of different development stages since 1990. From the establishment of a new energy framework of mutual relations through the deterioration of the energy interaction to the creation of pragmatic friendly relations in the field of energy. Current energy relations are characterized by a significant energy dependence of Hungary on Russia, which is the main supplier of oil, natural gas, coal and electricity. In the future, we can expect a further continuation of closer energy co-operation and the political rapprochement of Hungary to Russia, with Hungary becoming the notional "Trojan Horse" of the Russian Federation within the European Union.
More...
MIXER, Aleksandra Sekulić: Pojam radikalnog amaterizma; CEMENT, Vladimir Arsenić: Virus feljtonizma; ARMATURA, Adriana Sabo: Šta to beše zajedništvo?
More...
MIXER, Adriana Sabo: Fašizam i mi; ŠTRAFTA, Haris Imamović: Njegoš je najskuplja, Bećkovićeva riječ; Aleksandar Pavlović: Protiv slavističkih vetrenjača; ARMATURA, Ivica Mladenović: Srbija u transformaciji iz socijalizma u kapitalizam; VREME SMRTI I RAZONODE, Siniša Tucić: Život Uber Alles
More...
Čitaocu se ovde nudi jedno objašnjenje za neuspeh Srbije da se u protekle dve i po decenije transformiše u pristojno društvo. To objašnjenje u stvari je rekonstrukcija zapažanja i stavova pravnika i javnog intelektualca Srđe Popovića (1937-2013). Svoje viđenje događaja i kretanja u postsocijalističkoj Srbiji on je iznosio uglavnom u intervjuima, ponekad u kraćim autorskim tekstovima. Na prvi pogled rasuta i nesređena, jer u njoj nema nijedne duže i obuhvatnije studije, ta intelektualna ostavština u stvari precizno identifikuje, opisuje i objašnjava domaće tranzicione probleme. Jednako tako ona daje predloge za njihovo otklanjanje.
More...
U ranu jesen, na ulicama Kikinde počinju da se pojavljuju plakati okačeni na bandere: „Pažnja! U blizini živi Mihalj Kertes, pljačkaš i saradnik ratnih zločinaca“; i: „Oprez! Zlikovac na slobodi“. U početku malo ko obraća pažnju na upozorenja izvučena na jeftinom štampaču. Kiša natapa papir, slova se razlivaju i ubrzo postaju nečitka. Ipak, preko noći se pojavljuju novi plakati, ovog puta napravljeni u vidu oznaka za radove na putu: „Na 500 metara od vas živi nekažnjeni otimač“; „Sada ste na sto metara od opasnog kriminalca“. Sutradan u predvečerje, istim ulicama prolazi grupa od stotinak ljudi sa sličnim transparentima i plakatima na kojima su uveličane fotografije Kertesa iz devedesetih i citati njegovih izjava. Kolona se zaustavlja kod Kertesove adrese i jedan od demonstranata počinje da govori u megafon...
More...
Analizirajući televizijski serijal s kraja osamdesetih godina Top lista nadrealista, Pavle Levi u svojoj knjizi Raspad Jugoslavije na filmu pravi paralelu između pomenutog serijala i izvornog nadrealizma iz prve polovine veka: sarajevski „nadrealisti“ nikada nisu težili uspostavljanju direktne veze sa avangardnim nadrealizmom iz tridesetih godina, ali sličnost je, osim u nazivu evidentna u još jednoj činjenici – dekonstrukciji stabilne (možemo reći – esencijalistički, ili ontološki fundirane) vizije stvarnosti. U svojoj analizi Levi se poziva na postavke francuskih filozofa Rolana Barta, odnosno Žorža Bataja – ono što je svojstveno svim apsurdnim, grotesknim, „nadrealističkim“ skečevima sarajevske grupe jeste ono što Bart naziva „sistemsko izuzeće smisla“, odnosno suprotstavljanje fiksiranosti („hipostazi“) smisla: „Ova lista – ’top lista’ – predstavljala bi kompletan dosije o odbijanju sarajevskih komedijaša da ’pripišu tajnu’, definitivno značenje tekstu (i svetu kao tekstu)…“ Po Bataju, ovo je suština nadrealizma – nadrealizam jeste put ka slobodi, a sloboda implicira upravo „da ništa nije moguće fiksirati“; drugim rečima, nadrealizam jeste otvaranje ka svetu „destabilizovanih referentnih tačaka i odučavanju od stvarnosti“.
More...
U oktobru 2011. godine je u Beogradu umro Radomir Konstantinović, književnik i filozof, dosledni borac protiv nacionalizma i jedan od najaktivnijih članova Nezavisnog udruženja jugoslovenskih pisaca koji su krajem osamdesetih godina pokušavali da se odupru nadolazećem nacionalističkom ludilu. Još jedan angažovani član udruženja, pisac Pavle Ugrinov, u svom dnevniku navodi da se Konstantinović, pošto je pročitao dokumente za osnivačku skupštinu udruženja, usprotivio tome što se u njima Jugoslavija tretira isključivo kao geografski pojam i podvukao da je „Jugoslavija za nas i nešto više, i nešto dublje, i nešto ne samo objektivno već i lično, pa je ne bi trebalo svoditi na geografski pojam”. U godini Konstantinovićeve smrti navršilo se i dve decenije od raspada Jugoslavije. Već toliko dugo Jugoslavija nije više (ni) geografski pojam, ali se čini da pitanje kako o njoj razmišljati sve više dobija na značaju.
More...